Situace v Markíze dala připomenout zapomenuté válce o české veřejné mínění

31. 5. 2024 / Albín Sybera

 

Avšak zastavení nejsledovanějšího politického diskusního pořadu na Slovensku Na telo v nejnovější eskalaci napětí mezi vedením Markízy a jejími novináři (zaměstnanci Markízy vstoupily 30.5. do stávkové pohotovosti) dalo připomenout rok 2019, kdy se v Česku začala hojně skloňovat koupě CME ze strany PPF, kritizovaná ze strany mezinárodních novinářských organizací.

Úmrtí Petra Kellnera v březnu 2021 a odchod většiny společností PPF z Ruska po celoplošné invazi Ukrajiny Putinovou armádou pak jakoby vytěsnily mediální rozměr PPF z širšího povědomí v Česku.

Nadto zprávy o obchodech PPF s většinově státním molochem Telekomem Srbija v Srbsku Aleksandera Vučiće prakticky neměly šanci objevit se v hlavním zpravodajství v Česku. Zřejmě i proto, že zatímco se v posledních letech v Česku začalo hovořit o orbánizaci mediální krajiny v Maďarsku, tak povaha Vučićovi dominance médií v Srbsku je pro českou kotlinu příliš vzdálené téma.

Oba autoritáři přitom mohou sloužit jako učebnicové příklady využívání sportu – zejména fotbalu – k posilování vlastní popularity, případně popularity svých spojenců. Telekom Srbija v roce 2021 zaplatil horentní sumu 600 milionu euro za vysílací práva na fotbalové zápasy anglické Premier League, kterými láká na své vysílání nejenom diváky v Srbsku, ale v dalších zemích západního Balkánu a v expat komunitách napříč Evropou.

Možná by tak nedávno skončené mistrovství světa v hokeji a následná národní euforie, která ještě v Česku doznívá mohla sloužit i jako memento proč je není od věci, když národní sporty vysílají především veřejnoprávní média.

Jenom měsíc zpátky se přitom vysílání finálových fotbalových klání v evropských pohárech přesunulo z veřejnoprávní České televize (ČT) na kanály Novy, sesterské televize Markízy v rámci CME, tedy PPF, poté co ČT nedokáže Nově konkurovat finančně.

„Vzhledem k situaci v jaké Česká televize je, si nemůže dovolit přeplácet,“ okomentoval situaci výkonný ředitel ČT sport Jiří Ponikelský. Jedná se při tom o dlouhodobější trend. Na konci května sdělil ČTK Radek Konečný z tiskového oddělení ČT, že ČT bez zvýšení koncesionářských poplatků bude nucena zredukovat výrobu prémiového obsahu příští rok o 40-45%.

Názory, že PPF nemá zapotřebí ovlivňovat vlastní média, tak v sobě vlastně obsahují zrnko pravdy. PPF to skutečně nemá zapotřebí v situaci, kdy jednoduše stačí ČT převálcovat finančně.

Ostatně i současná situace v Markíze měla začít tím, že PPF své televize vede údajně především finančními zájmy s tím, že zábava je sledovanější než politika. Tedy podle imaginárních neoliberálních zákonů 90. let, tak se nedá nic dělat – volný trh promluvil a s ovlivňováním politiky to nemá mít nic společného. Takhle podobně hovořil Marek Španěl když v červnu loňského roku převzal Parlamentní listy: „naše společnost je silná kvůli svobodnému klání myšlenek.“

Samozřejmě, že v kontextu politického dění na Slovensku je třeba vzít v potaz i narativ šířený levicově-pravicovou vládou Robertů Fica a Kaliňáka o tom, že v liberálních médiích na Slovensku má údajně panovat nevyváženost a zaujetí proti současné vládě. V Srbsku měla být zase kritika PPF výsledkem lítého konkurenčního boje, jak politici Vučićovi partaje často popisují výpady proti N1 ze skupiny United Group, která dává prostor opozičním politikům.

Jiří Šmejc nedávno při prezentaci mimořádných výsledků skupiny PPF označil západní Evropany bezmála za lenochy když oprášil jeden z tropů již roky užívaných managementem PPF a spřízněných firem, kteří země z východní části EU v minulosti označovali za tolik „nezkažené“ sociální politikou.

Nejspíš není od věci taková vyjádření zasadit do dlouhodobého budování volnotržního pravicového narativu, který PPF na různých úrovních protěžuje dlouhodobě – ať již formou financování dnes krajně pravicového Václava Klause prostřednictvím jeho institutu, či na zmiňovaných konferencích s bezpečnostní tematikou.

PPF se tedy od roku 2019, kdy byly kontakty mezi národovcem Zemanem a „mužem od kopírky,“ Petrem Kellnerem vděčným mediálním tématem, zas až tolik nezměnila.