Brexit? Dejte pozor, co si přejete

18. 12. 2019

čas čtení 5 minut
Svádí to k závěru, že Boris Johnson fundamentálně změnil britskou politiku. Omračujícím volebním vítězstvím si zajistil většinu v Dolní sněmovně, která by v normálních časech signalizovala až deset let nepřetržité vlády konzervativců. To může přinést nejen nový vztah mezi Británií a EU, což bude první Johnsonova starost, ale také dalekosáhlé přesuny v britském elektorátu, napsal Peter Harris.


Pro Johnsona bude evropská fronta tou nejpřímočařejší, přinejmenším zpočátku. Je tomu tři a půl roku, co Britové v referendu hlasovali pro odchod z EU, ale od té doby parlament opakovaně nedokázal najít shodu na přesné podobě, již na sebe měl brexit vzít. Někteří poslanci vyzývali k rychlému a důkladnému rozchodu s každou institucí EU, politickou stejně jako ekonomickou, zatímco jiní se snažili zvrátit výsledek referenda a zachovat plné členství v unii. Ještě minulý čtvrtek druhá, třetí a čtvrtá největší strana v parlamentu (labouristé, skotští nacionalisté a liberální demokraté) zastávaly názor, že je třeba otázku členství v EU znovu předložit lidem ve druhém referendu.

Johnson, který nyní disponuje neprůstřelnou parlamentní většinou, je v postavení vyvést Británii z brexitové pasti. Různé akce zadního voje s cílem zůstat v EU byly poraženy. Vše co zbývá je Johnsonova vláda s jasným mandátem uplatnit první (formální) fázi brexitu a přejít k jednání o budoucnosti britsko-evropských vztahů.

Přinejmenším tolik je jasné. Avšak odhalit širší implikace Johnsonova triumfu pro domácí politiku je mnohem složitější. Na první pohled se zdá, že rok 2019 je hlavním kandidátem na "kriticky" důležité volby. Dělničtí voliči masivně opustili labouristy. Pokud tyto zisky konzervativců budou v dalších volbách zachovány nebo rozšířeny, pak Labour Party nezůstane žádná reálná cesta k moci ve Westminsteru. Toryové budou mít trvalou většinu.

Johnson byl schopen svrhnout takzvanou labouristickou "rudou zeď" (městská centra v severní a střední Anglii), když způsobil, že se politika v zemi točí kolem brexitové osy místo tradičního dělení na levici a pravici. Samozřejmě, brexit nebyl jediným tématem, o něž ve volbách šlo - ohromná nepopularita labouristického lídra Jeremyho Corbyna představovala další zjevný faktor umožňující toryům nájezdy na bašty labouristů - ale evropská otázka byla zřejmě nejdůležitějším rysem kampaně.

Labouristé i konzervativci byli donedávna těžce vnitřně rozpolceni v otázce, jak (nebo zda vůbec) zavést brexit. Johnsonovy čistky ve straně byly odvážné a nemilosrdné a vyvolaly tvrdou kritiku, ale zajistily, že konzervativci nebudou postiženi vnitřními spory nebo nerozhodností, pokud jde o evropskou politiku - a místo toho se dokážou semknout kolem jasného sdělení o provedení brexitu tak rychle, jak to jen jde.

Obléct se do brexitového pláště se ukázalo být pro konzervativce receptem na vítězství. Strana se stala zřejmým politickým domovem voličů všech politických směrů, kteří si prostě přáli, aby byl brexit proveden bez dalších odkladů. Na druhé straně labouristé svým matoucím slibem vyjednat novou dohodu o brexitu nepotěšili ani příznivce odchodu, ani setrvání.

Avšak znamená něco z toho, že Británie zažívá trvalé přeskupení politických loajalit?

Existuje vážný důvod zůstat skeptikem. Co je nejdůležitější, nic nemůže zastavit dělnické voliče labouristů při návratu ke straně, jakmile bude brexit uskutečněn.

Za druhé, je pro konzervativce historicky neobvyklé uspět při sjednocování své strany kolem společné evropské politiky - natolik, že by takový moment měl být považován za prekérní záležitost, a možná dokonce efemérní.

Čistky ve straně a dramatický volební úspěch získaly Johnsonovi nějaký čas. Avšak neshody se mohou znova vynořit, jakmile se projeví realita brexitu. Žádná formulace vztahů s EU nevyhoví současně finančnímu sektoru a zemědělcům, velkému byznysu a manuálně pracujícím, venkovu a městským centrům. Bude třeba se rozhodnout. A s těžkými rozhodnutími přijdou politické předehry opozičních stran.

Velmi bude záležet na tom, zda Johnson a jeho poradci plně chápou vztah mezi zahraniční ekonomickou politikou a každodenními osudy obyčejných lidí. Simplicistní slogan "get Brexit done" naznačuje, že patrně nikoliv - a stále považují evropskou politiku za cosi, co lze sledovat v izolaci od domácích priorit.

Je samozřejmě možné, že brexit bude proveden způsobem, který posílí ekonomické příležitosti v malých městech a bývalých průmyslových oblastech, takže zahraničně politický cíl doplní domácí ambice udělat z toryů novou stranu dělnické třídy. Šlo by však každopádně o těžký úkol. Spíše dojde k tomu, že jakékoliv nové politické a ekonomické uspořádání přinese obyčejným lidem nerovné distributivní důsledky, což zkomplikuje úkol udržení široké konzervativní koalice.

Pro tuto chvíli se zdá nejjistější říci, že Johnson ještě ve fundamentálním smyslu nepředělal britskou politiku. Dosáhl ohromného vítězství, ale nelze říci, jak dlouho jeho široká popularita vydrží. Jistě, přichází revoluce v britské politice - ale dojde k ní teprve tehdy, až bude brexit konečně vyřešen a plně pochopeny jeho důsledky. Je dokonce možné, že dveře pro vzkříšení labouristů jsou otevřeny, pokud nové obchodní vztahy s EU vyústí pro velkou část země ve výrazně horší ekonomickou situaci - což je pravděpodobné.

Konzervativci by si měli dát pozor, co si vlastně přejí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
9018

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2019