Po britských volbách nadchází občanská válka v Labouristické straně

18. 12. 2019

čas čtení 3 minuty
Tak to tu máme. Labouristé těžce prohrály všeobecné volby v Británii, přišli celkem o 59 poslanců a umožnili konzervativcům prosazujícím tvrdý brexit největší vítězství od Thatcherové v roce 1987. Stalo se to, o čem mnozí z nás hovořili - a je to horší, než jsme mohli předpokládat, napsala Bonny Brooksová.


Ti z nás na levici s přáteli nebo rodinou mimo takzvanou metropolitní bublinu se snažili znovu a znovu varovat, ale byli jsme odmítáni, plísněni, vyzýváni, abychom se "postavili za lídra", nebo v některých případech "šli do hajzlu a vstoupili k toryům". Jistě, mnozí odešli.

Jiní nicméně zůstali, bojovali a tvrdili, že jejich čas přijde. V nemožné situaci volebního systému, kde vítěz bere vše, a s politikou, která umožnila každému, aby vstoupil do strany a volil předsedu, čekali na příští prohru, která by konečně doručila drahému vůdci zprávu, že má balit. Už ani nespočítám, kolikrát jsem slyšela labouristy říkat "jděme jim prostě z cesty, aby vypadl".

Někteří naznačují, že by všichni necorbynisté měli z protestu opustit stranu, protože neudělat to znamená umožnit entryismus (původně trockistická taktika vstupování do cizích stran za účelem jejich ovládnutí zevnitř - pozn. KD), systém klik a ostudný postoj k antisemitismu. Samozřejmě chápu a respektuji tuto volbu, ale tvrdit, že jde o jediný morální postoj znamená slučovat instrumentální racionalitu s morální zbabělostí. Dost často nejde o totéž.

Co se teď stane?

To nikdo doopravdy neví. Jak na to poukázal politolog Matthew Goodwin, labouristé mají nyní před sebou takřka nemožný úkol spojit navzájem sérii různých skupin: Liberální profesionály patřící k bílým límečkům, vlastenecké modré límce z maloměst, studenty, různé etnické menšiny.

Ovšemže corbynisté nejsou zcela mimo, když tvrdí, že brexit stranu zlomil. Snažili se udržet jak vášnivé příznivce brexitu, tak zapálené fanoušky EU, ale nakonec jejich konstruktivní dvouznačnost nakonec vypadala jako uhýbání.

Ale v žádném případě nejde jen o brexit. Jeremy Corbyn byl katastrofou na prahu. Data z průzkumů ukazují, že ti, kdo odmítali volit labouristy, zdaleka nejčastěji uváděli jako hlavní důvod lídra. Daleko za ním se umístil brexit a ještě dále ekonomická politika strany.

Fakt, že plány utrácení se coby důvod odstrašení voličů umístily poslední, má zde svou váhu. Corbynisté poukazují na to, že mnohé z programových slibů byly populární - koneckonců, mnoho Britů podporuje znovuznárodnění železnic a broadband zdarma pro každého. Ale samotný rozsah slibů ohledně služeb zdarma - zdálo se, že každý den přichází další - způsobil, že labouristé vypadali finančně nezodpovědní. A to byl další dar našim nepřátelům.

Klíčové ovšem je, že mnoho Britů se nemůže smířit se soukromě vzdělanými, v zemi "tam za tou duhou" žijícími socialisty, kteří vypadali, že jsou nyní ochotni vzdát se vítězství, aby počkali na slunečné pláně, na něž jednoho dne dojde.

Tento přístup přetrvává. Corbyn a jeho klíčoví spojenci tvrdí, že se udrží do konce března příštího roku, kdy oznámí jméno nového lídra. Místní volby proběhnou v květnu a mnozí se právem obávají, že strana bude poškozena, pokud současné vedení setrvá až do té doby. Členové místních zastupitelstev představují přední okraj obrany proti důsledkům konzervativních škrtů, ale Corbyn a McDonnell zřejmě jsou ochotni je obětovat, aby si zajistili, že se lídrem stane corbynista. Po volebním výprasku tohoto rozsahu můžete pouze zírat na takové sobectví.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
6757

Diskuse

Obsah vydání | 20. 12. 2019