Strach (z) „epidemiologicky naivního“ stáda

8. 4. 2020

V České republice, kde je veřejný diskurs dost izolovaný od vnějšího světa, se dost často stává, že někdo formuluje určitou ne zcela promyšlenou ideu, a pak to lidé začnou opakovat a šířit, aniž by byla řádně podrobena otevřené kritické diskusi na tvrdém globálním fóru. Tak například se v ČR prosadilo, aby občané měli povinnost nosit roušky i na ulici či v lese, ačkoliv je to v rozporu s doporučeními Světové zdravotnické organizace, která upozorňuje, že nošení roušek u zdravých lidí na veřejnosti je k ničemu - zvlášť absurdní jsou záběry televizních diskutérů a moderátorů v rouškách v situacích, kdy je zřejmé, že sociální distance dvou metrů stačí. 

Jinou nedovařenou, řádně nepromyšlenou ideou je tzv. "stádní imunita" - myšlenka, o níž na krátkou dobu uvažovali před mnoha týdny britští politici, než dostali matematické modely, z nichž vyplynulo, že pokud by země okamžitě nezavedla přísnou karanténu a sociální distancování, zemřelo by až půl milionu lidí a naprosto by to zničilo zdravotnictví.

Kupodivu se myšlenka "stádní imunity" zalíbila mnohým lidem v ČR, kteří netuší - protože zatím ČR nemá takovou míru úmrtí jako v západoevropských zemích či v USA - co by to znamenalo.

Viz níže zveřejněný článek pana Zdeňka Jakubka z Ostravy.

Je však  prokázáno, že argumenty o "imunitě stáda" jsou falešné a nesmírně nebezpečné. Možná jsou lidé na Západě ovlivněni konkrétní situací v zemích, jako je Británie, Itálie či Španělsko. Ale vidět každodenní umírání tisíců, a desítek zdravotníků, vede k značnému soustředění mysli.

Koronavirus má úmrtnost 1 až 3 procenta, přitom u 10 - 15 procent nakažených dochází k vážnému průběhu, který si vyžaduje hospitalizaci. Z toho 5 procent na jednotkách intenzivní péče.

V českých poměrech by "promořenost" tedy znamenala 100 000 - 300 000 mrtvých a  1 až 1,5 milionu lidí v nemocnicích.

Argumenty o tom, že na jiné příčiny smrti (automobilové nehody, rakovina) lidé umírají po milionech, jsou irelevantní, protože  na to je společnost zavedená. Nezvládne však náhle vzniklou novou vlnu tisíců nemocných a umírajících, která by trvala měsíce.

Jedinou možností je snažit se snižovat křivku, intenzivně testovat a bránit šíření nákazy izolací nakažených center do té doby, než bude k dispozici vakcína.

Česká republika má velké štěstí, že začala s přísnou karanténou rychle. Británie a USA to zanedbaly, zřejmě i Švédsko a Japonsko. V Česku ale mnoho lidí tu karanténu nebere vážně, budou se družit o Velikonocích a je velmi pravděpodobné, že vážná vlna nákazy tam vznikne kolem 1. května. Vzhledem k tomu, že nemoc má dlouhou inkubační dobu a přitom lidé, kteří nemají žádné příznaky, nákazu šíří, je to velmi nebezpečné.

Jak jste se jistě dočetli na Britských listech, podle matematických modelů bude mít jen Británie do srpna 66 000 mrtvých.

Tolik promořenost.

Mimochodem, jeden lékař - čtenář Britských listů - nám vysvětlil, že když hovořil pan Prymula o promořenosti, mínil tím právě intenzivní testování a izolaci center nákazy. Použil bohužel zřejmě na veřejnosti nepřesných formulací, avšak nic tak šíleného jako volné spoléhání na "stádní imunitu" zjevně neprosazuje.   (JČ)

Strach (z) „epidemiologicky naivního“ stáda


Zdeněk Jakubka

V „civilizovaných“ zemích bývalo zvykem sjednotit pojmy.  Definovat téma. A projevit vůli k porozumění i přes nutkavě neodbytné emoce. To abychom mohli situace, které je nutné řešit, skutečně řešit. Ne před řešením utíkat. Nebo problém ignorovat. Nebo řešení dokonce jenom předstírat. Teď za takový problém považujeme SARS-CoV-2. 


Jak rozpoznat, kde je zakopáno řešení a pes? 


V čem spočívá úspěch v řešení problému, když lidi ovládl strach? A nechají si nakukat, že společně to zvládneme, když ani neví co.
Je to jednosměrný strach. Zavedl nás na cestu, po které se vrátit nelze. 

Strach je, jak známo, prastará, „ještěří“ emoce. Nutí bojovat nebo utíkat. Rozbili bychom tomu „virovi“ hubu, kdyby byl vidět. Tak se tedy budeme alespoň spolu „prsit“, že to společně dáme. To jakože budu za někoho dýchat, až to na něj přijde?
Jenomže my toho prevíta nevidíme. Tak teda utéct. Do karantény! Jenomže utéct neznamená řešit. Jenom odložit v čase.
Před virem se dnes nemůžeme schovat, ani fyzicky, ani mentálně. Stejně jako neutečete před gravitací. Jistě, můžete zavřít ctěného Isaaca Newtona do izolace. Zajistíte, že se mu jablko o temeno nerozplácne.  Jenomže jen co ho pustíte z karantény, v nejbližším sadu to udělá první aspoň trochu zralá malvice, jen co si sir Isaac sedne pod jabloň.

Virus není schopen překonat neprostupnou zeď. Jistě že ne. Ale v člověku v izolaci zahnaném do kouta narůstá agrese.  Říká si sice "moudrý", ale cení zuby nemlich stejným způsobem, jako kdekterý jiný „non sapiens“ živočich. 

No, a když těch lidí do kouta zaženete víc a ještěří mozky začnou převládat, máte jich najednou v koutě celé stádo. Zabít nebo utéct. Přešlapuje, bručení jednotlivců přerůstá v kolektivní řev a napětí by se dalo krájet. Do čela se okamžitě kvalifikují ti nejlépe disponovaní – velikostí zubů a silným hlasem. Stačí zařvat, zuby vycenit a beznadějný strach uvádí stádo do panického cvalu. Pokud neuhnete, nebo se jim nedej bože postavíte do cesty, ušlapou vás. 

Tak… zkusme uhnout z cesty a přemýšlet. Kam asi běží…? A proč? S těma rouškama na ještěřích tlamách. 

Vy, kteří jste schopni se zastavit, udělejte to. Vydýchejte se. A začněte normálně lidsky přemýšlet. Na ještěří mozky se vyprdněte. A nepovažujte promořenost za nápad blbce, který si přeje smrt desítek a stovek tisíců lidí. Zkuste připustit, že viry se chovají podle nějakých zákonitostí podobně jako gravitace a tudíž by lidé měli být schopni z těchto zákonitostí vycházet. Je nesmysl řešit to bezhlavým „bojem“ nebo „útěkem“.  

 „Promořenost“ je míra přirozeného kontaktu populace s určitým EA, který navodí tvorbu specifických protilátek, hodnotitelných serologicky (zkratkou EA je zde míněno etiologické agens – příčina či původ nákazy, by se dalo zjednodušeně  říct).

Populace, která se doposud s konkrétním EA nesetkala pak  dostává přízvisko “epidemiologicky naivní”. Čím vyšší „promořenost“, tím větší pravděpodobnost získání „kolektivní imunity“ – jak s oblibou opakujeme „stádní“. Zřejmě se jako stádo cítíme a zřejmě taky víme proč. 

A co je to kolektivní imunita? Je to imunita (přirozená i získaná) u jedinců určité populace. Je to procento osob imunních (disponují přirozeně nebo očkováním získanými protilátkami) v dané populaci. Při dosažení určitého procenta – účinné kolektivní imunity (85–95 %) - se zastavuje přenos EA, nevznikají epidemie a případy onemocnění jsou ojedinělé.

SARS-CoV-2 je prostě na světě a neutečeme mu. Čeká na nás a většina z nás se s ním dříve nebo později, setká. V podobě přirozené nákazy anebo očkováním. 
Ona ta frau Merkel, s nefalšovanou úctou, měla přece jenom více předvídavosti a odvahy než jiní. Odvahy, která ji nezbavila strachu, ovšem umožnila myslet.  Nejenom na sebe a na politickou moc. Neřvala, necenila zuby a neponoukala k bezhlavému cvalu. Věděla, co má k dispozici. Nepanikařila. Prostě oznámila, že to tak může být.  70% nakažených Němců. Pochopila, že se tomu utéct nedá.  

Stejně, jako v roce 2016 nedokázalo utéct 1,3 milionů lidí, kteří na této planetě zemřeli na tuberkulózu. Mimochodem, v Česku měla, tuším, v roce 2018 tato nemoc smrtnost 16%. Co? Proč není panika? Vždyť je to smrtnost jak „prase“! (pro šťouraly – toto je skutečně toliko řečnická otázka).

Nebo ta zvláštní choroba lidí – automobilismus, ročně 1,4 milionu lidí. A pozor, tenhle „virus“ si vybírá skutečně tragicky selektivně – 74% jsou muži!!! Staří a zejména mladí. Navíc, nezpůsobuje smrt pouze těm, kteří v tom „jedou“, ale zabíjí i zcela nevinné.  Jak to, že nemáme auta v karanténě? A jezdíme po ulicích stále stejně bezohledně? 

O ischemické chorobě srdeční nemluvě.  V roce 2016 to bylo 15,2 milionu lidí. Nevšiml jsem si jakékoliv známky paniky, strachu.  Asi se proto sluší napsat „pouhých“ 15,2 milionu. Už jsme si zvykli. A navíc - není to nakažlivé tak co? Však si za to každý může sám. Navíc to zcela v souladu s dnešní dikcí lze vyhodnotit i tak, že ta nezodpovědná individua  zatěžují zdravotnický systém …

Deset nejčastějších příčin úmrtí v roce 2016 dalo dohromady „pouhopouhých“ 56,9 milionu lidí. To je každý den více než 150 000 „smrtí“… bez počítání těch, kteří zemřeli násilnou smrtí ve válečných konfliktech, při individuálním násilí, na útěku … Například utonutím – což je zřejmě hodně podobná smrt té, kterou nabízí COVID-19. Udušení.

Opravdu v tom roce někdo z vás nepozoroval nějakou paniku v médiích, podobnou té dnešní?  Ne? To je zvláštní. Protože…

za čtyři měsíce na novou nemoc, na kterou lidé nebyli připraveni a proti které nemají vybudovánu obranu, na nemoc, jejíž intenzivní medializace vyvolává strach a likviduje imunitu zdravých extrémním stresem, na tuhle novou „metlu lidstva“, COVID-19, zemřelo (považte!!!) neskutečných 68 tisíc lidí (Last update: 7 April 2020, 02:00 CEST). 

Stádo ječí, cválá, smete každého, kdo se jenom trochu odváží říct, že cválá nesmyslně. Udá a napráší každého, kdo ukáže nos, nedej bože rty a spokojeně se posadí za záclonou a bude dál páchat občanskou povinnost. A když se dozvíte, že někteří Angličané závidí východní Evropě a Číně totalitu, protože, podívejte se, jak to tam zvládli…
Do jakých... fekálií to stádo proboha běží? 

Ne. Vážně se nesměju. Respektuji váš strach. Mám maminku a syna – oba jsou jednoznačně a bohužel v rizikové skupině. Mám o ně obavu. Jak jinak.  Rozumím strachu o blízké. 

Váš strach vůbec nepodceňuji. Naopak. Beru ho velmi vážně a… hlídám si ho. Je nebezpečnější víc, než onemocnění COVID-19.  

Protože strach dělá z lidí ještěry napořád. 

Z Ostravy zdraví

Zdeněk Jakubka



1
Vytisknout
4757

Diskuse

Obsah vydání | 14. 4. 2020