Vlčí kouzlo

24. 2. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 11 minut

Setkali-li jste se někdy při svých procházkách přírodou nečekaně s vlkem tváří v tvář, určitě jste na místě zkoprněli úžasem, který byl doprovázen neskutečným pocitem propojeným s mrazením v zádech, neboť přímý pohled do nádherných, hlubokých a moudrých vlčích očí je pro člověka nevysvětlitelně silným zážitkem, protože v té bezprostřední chvíli se vám naskytla jedinečná možnost setkat se s něčím neuchopitelným a silnějším, což je jen důkaz toho, že jste se setkali s „vlčím kouzlem“ těchto mysteriózních velkých psovitých šelem, o nichž koluje mezi lidmi bezpočet pohádek, zkazek, příběhů a indiánských legend. A právě, zvláště Irokézové přirovnávají vlka ke zvířeti, které je ze všech tvorů svým rodinným životem nejbližší člověku. Důležitou roli ale také hraje i v sibiřském šamanismu u Jakugirů či Altajců, kteří ho považují za ochranného ducha šamana. Ale nejen oni propadli jejich kouzlu, o čemž svědčí i knihy dvou českých autorek Tanji Askani Naše vlčice Flocke, a ta úplně nejnovější od Moniky Zelinové Okouzlena vlky: Jak jsem se stala členkou vlčí smečky.

Paní Zelinová, na začátek musím dodat, že Tanja Askani je vaše sestra, která je velkou milovnicí vlků a také jejich světově uznávanou chovatelkou a fotografkou. Byla to právě ona, kdo zadal podnět ke vzniku vaší knihy tedy kromě vlků?


 

Podnět k napsání knihy vznikl na základě mých prožitků u sestry a „jejích“ vlků. Nikdy jsem neměla spisovatelské ambice, ale po čase převážil pocit, že bych se o své neobvyklé příběhy měla podělit i s dalšími lidmi. Mohou místy působit až neuvěřitelně, ale vše popisované jsem prožila na vlastní kůži.

O vaší sestře je známo, že pracuje v největším severoněmeckém Wildparku právě s vlky, i když je i uznávanou sokolnicí, takže se dá říct, že vlci jsou její životní láskou?

Ano. Vlci ji fascinovali od dětství. Četla o nich knihy, kreslila je na školní výkresy i kamarádkám do památníčků. Její láska jí vydržela dodnes a může ji uplatňovat v praxi.

Ale jak jste se Vy, typicky městská žena dostala do vlčí smečky?

Začalo to v době, kdy jsem po několika letech doprovázela maminku na cestě za sestrou, kam pravidelně jezdila. Sestra tenkrát měla doma na „výchovu“ osiřelé štěně vlka, které by bez lidské pomoci nepřežilo. Postupně jsem se učila o ně starat a současně jsem poznávala dospělé vlky v zooparku. Tehdy mne vůbec nenapadlo, že časem taky propadnu těmto nádherným tvorům.

Mezi úhlavní nepřátele vlka patří tygři, medvědi a člověk. Jak se vám oběma podařilo získat si jejich 100% důvěru vzhledem k tomu, že tyto šelmy jsou velmi ostražité a nedůvěřují jen tak někomu?

Významnou roli hraje fakt, že vlci jsou u sestry prakticky od narození. Vždy se jedná o mládě, které by nemělo bez lidské pomoci šanci na přežití. Člověk však nesmí zapomínat, že se stále jedná o šelmu. Již po několika měsících života je vlk fyzicky dospělý (i když psychicky v pubertě) a je nutné neustále pozorovat a chápat jeho chování, řeč těla a všechny drobné indikátory jejich nálady a rozpoložení. Vybudování vzájemné důvěry je dlouhodobý proces, který vyžaduje naši velkou trpělivost a respektování zvířecích zákonů a instinktů.

Vlci jsou velmi inteligentní šelmy, takže schopnost empatie jim nebude určitě cizí. Dokáží se vcítit do pocitů člověka, tak jako jste se Vy obě vcítily do jejich pocitů?

Vlku nelze přisuzovat lidské vlastnosti ani mu upírat prožívání emocí. Mají svůj vnitřní duševní život s hlubokým schopnostmi empatie a intuice. Vlci vnímají svět jinak než lidé a myslím si, že umí člověka odhadnout lépe než naopak. Okamžitě pozná, v jakém je člověk rozpoložení, a to nejen fyzickém, ale i psychickém. Ve své knize popisuji situaci kdy při mém nešťastném úrazu nohy přímo ve výběhu, vlk velice opatrně a citlivě zkoumal bolavé místo. Později se dle rentgenového snímku ukázalo, že očichával přesné místo zlomeniny.

Jak hodně náročné pro vás bylo z malých handicapovaných vlčat vychovat dospělé vlky a vlčice?

Je to opravdu hodně náročná práce. Podrobně ji vykresluji v jedné z kapitol své knihy. Člověk musí na několik týdnů zapomenout na vlastní potřeby jako je spánek nebo odpočinek. Musí být zocelen i psychicky, aby vyčerpávající tempo vydržel až do doby přemístění odrostlých vlčat do výběhů.

Vzhledem k tomu, že lidé se jich stále bojí, dochází k jejich pronásledování a zabíjení. Pociťujete prostřednictvím vašich snah nějaká zlepšení v negativním vnímání vlků člověkem?

Sestra společně se svým manželem vytrvale podává širší veřejnosti hlavně prostřednictvím sociálních sítí potřebné informace, umožňující objektivní pohled na tuto šelmu. Aby si ji lidé neromantizovali, ale ani ji nevnímali jako krvelačnou bestii. Že je dobré vzít na vědomí vlka jako potřebnou součást udržování přírodní rovnováhy a naučit se s ním žít tak, jak to kdysi uměli naši předkové. Já sama často odpovídám na různé dotazy na FB a podivné názory se snažím korigovat tímto směrem. Snad také má kniha přispěje k realistickému pohledu na toto mystické zvíře.

Vlk odjakživa symbolizuje sílu, soudržnost, bdělost, opatrnost a mystické schopnosti. Co by se lidé podle vás od vlků měli naučit jako první?

Soudržnost, pevné rodinné vazby, přímočarost.

Je něco, čím vás obě, vlci překvapili?

Obě nás několikrát překvapilo, jak velkou dávku důvěry vlci dovedou projevit. Obzvláště v nepříjemných situacích, kdy je nutné například nějaké vyšetření anebo lékařský zákrok.

Je pravdivé tvrzení, že vlk na člověka nezaútočí, pokud k tomu nemá pádný důvod?

Ano, je. Ale ten důvod zná jen vlk sám a zdaleka ne každý dokáže jeho záměry rozklíčovat.

Tělo vlka je dlouhé mezi 100 - 170 centimetry a může vážit od 16 - 80 kilogramů.

S jakým nejtěžším vlkem jste se obě setkaly?

Je to polární vlk Inuk, který má v kohoutku cca 70 cm a přes 60 kg. V každém případě se dospělý vlk dá přesně zvážit jen v narkóze a tu by sestra z tak nepodstatného důvodu nikdy neriskovala. Narkóza je u vlků velmi riziková a aplikuje se jen v nevyhnutelných situacích.

Mají vlci pouze zelenožluté oční duhovky nebo je jejich barva odvozena od barvy jejich srsti?

Barva očí s barvou srsti nijak nesouvisí. Objevují se odstíny žluté, hnědé či nazelenalé, ale rodí se s modrýma očima.

Vlčí srst musí nádherně hřát. Určitě jste obě měly hodně možností si to osobně vyzkoušet, když si vám třeba malé vlče lehlo k nohám?

Vlčí kožich jsme samozřejmě ani jedna na sobě neměly. Během zimy ale můžeme pozorovat, že když vlk leží na zemi, sníh pod ním netaje. Tak dokonale vlčí kožich teplo izoluje.

O vlcích se také říká, že jsou po lidech nejrozmanitějším druhem na světě, neboť mohou mít od čistě bílé srsti přes černou, šedou, skořicovou, krémovou, hnědou, stříbrnou až po zlatou barvu. Má barva srsti vliv i na povahu daného vlka?

Nemyslím si a nikdy jsem nic podobného u vlků nepozorovala. Barva srsti má souvislost s přizpůsobením se životním podmínkám. Například v severních zemích žije vlk polární, který má většinou srst bílou, aby splynul s okolím. Také jeho povaha je maličko odlišná, protože na rozlehlých zmrzlých pláních má jen málo nepřátel.

Je možné, aby se z černého vlka stal čistě bílý?

Mládě polárního vlka se rodí tmavé a postupně se jeho srst mění na bílou. V každém případě i my se můžeme narodit s černými vlasy a během stárnutí se jejich barva mění. Podobné je to u vlků.

O vlcích se také říká, že jsou to nepředvídatelné šelmy, zvláště, když žijí v zajetí. Co je na tom pravdy?

Vlk je pořád vlk, ať už žije v přírodě, či v zajetí. Nežije podle lidských pravidel a toto je nutno respektovat. Je jedním z mála zvířat, které se nedají člověkem ani zkrotit, ani ovládat či kontrolovat. Zachová si svou divokost i v případě, že se narodí a vyrůstá v zajetí.

A prý také nikdy neútočí na ženy, ale jen na muže a děti. Co na toto tvrzení říkáte?

Vlk obecně neútočí na nikoho. Je to velmi plaché zvíře, které raději uteče, než by šlo do konfrontace s lidmi.

Zažily jste i nějaký zcela nepředvídatelný moment v jejich těsné blízkosti?

Kdybychom já nebo sestra tento moment zažily, už bychom si tu nepovídaly 😊

Vlci dokáží truchlit nejen nad ztrátou člena smečky, ale dokáží i projevovat přátelská gesta, vesele si hrát a nadšeně vítat nově narozená vlčata, která kolektivně vychovávají a učí všemu potřebnému, takže s nimi zažíváte i spousty krásných chvilek. Jsou nějaké, které vás dokázaly nezastavitelně rozesmát?

O humorné příběhy ve vlčím výběhu není nouze, a mnoho z nich je popsáno v mé knize. Nezastavitelný smích jsem zažila mnohokrát, ale většinou se smáli ti, kteří pozorovali mne, coby hlavní objekt nevyžádané vlčí pozornosti.

Když by si někdo chtěl vlka pořídit místo německého ovčáka, co byste mu na to řekly?

Tento nápad je naprosto nemyslitelný. Vlk psa připomíná jen fyzicky, ale povaha je zcela jiná. Jeho touha po volnosti a nezávislosti na člověku absolutně znemožňuje domácí chov. Je to podobné, jako byste si do paneláku chtěli místo kočky pořídit tygra.

Leží na vašich pracovních stolech nějaké další zajímavé náměty týkající se těchto svobodomyslných šelem?

Mám v hlavě ještě řadu zážitků, které by stály za literární zpracování, ale protože už vím, jak je psaní těžké, zatím zůstávají „v šuplíku“. Kdyby chtěla sestra napsat ze své praxe vše o vlcích, musela by žít několik dlouhověkých životů.

Děkuji za rozhovor.

Já, děkuji.





0
Vytisknout
7601

Diskuse

Obsah vydání | 25. 2. 2022