Vědci jsou teď vůči covidu bezradní

1. 7. 2022

čas čtení 7 minut
Kde je stádní imunita? Náš výzkum ukazuje, proč covid stále působí spoušť, napsal  profesor imunologie na Imperial College v Londýně Danny Altmann
 
"Život s virem" se ukazuje jako mnohem těžší, než naznačoval první úspěch vakcíny: tento boj ještě zdaleka neskončil



Covid-19 nás všechny velmi unavuje a je tu mnoho dalších krizí, se kterými musíme bojovat, píše autor. Tato pandemie trvá již od začátku roku 2020 a stav hyperobezřetnosti lze udržovat jenpo určitou dobu. A přitom "prostě se s tím smiř" vypadá jako samozřejmě příliš neuspokojivý recept a v současné době, s nástupem subvariant BA.4 a BA.5 omikronu, nepříliš funkční a úspěšný.

Podle nejnovějších čísel, která byla zveřejněna v pátek, přibylo ve Velké Británii za poslední týden více než půl milionu nových nakažených virem covid a odhadovaný počet lidí s covidem se celkově pohybuje někde mezi 3 a 4 % populace. Jde zjevně o vlnu, která se nyní znovu začíná šířit Evropou.

 

Mnozí z nakažených se necítili dobře a byli mimo práci nebo školu, s čímž souvisí narušení vzdělávání, zdravotní péče a dalších životně důležitých služeb. Tyto infekce také nevyhnutelně zvýšují počet dlouhodobých případů onemocnění covidem. Podle údajů  britského statistického úřadu přinesly údajně "mírné" vlny omikronu během roku 2022 více než 619 000 nových případů dlouhého covidu do klinické evidence, což slibuje trvalé a neblahé dědictví této nejnovější fáze.

Namísto hradby imunity vzniklé na základě očkování a předchozích infekcí jsme svědky vlny za vlnou nových případů a rychle rostoucí zátěže dlouhodobým onemocněním. Co se děje? Nejnovější vědecký výzkum přináší některé odpovědi.

Během května a června dvě nové varianty, BA.4 a BA.5, postupně vytlačily předchozí subvariantu omikronu, BA.2. Jsou ještě více nakažlivé a více imunitně invazivní. Minulý týden skupina spolupracovníků, publikovala v časopise Science článek, který se komplexně zabývá imunitou vůči rodině variant omikronu, a to jak u osob očkovaných trojvakcínou, tak i u těch, které pak během vlny omikronu prodělaly průlomové infekce. To nám umožňuje zkoumat, zda omikron je, jak někteří doufali, neškodným přirozeným posilovačem naší imunity proti covidu. Ukázalo se, že tomu tak není.

 
Zvažovali jsme mnoho aspektů imunity, včetně protilátek, které se na ochraně nejvíce podílejí ("neutralizační protilátky"), a také ochrannou "imunitní paměť" v bílých krvinkách. Výsledky nám říkají, že není překvapivé, že průlomové infekce byly tak časté. Většina lidí - i když byli očkováni třikrát - měla 20krát menší neutralizační protilátkovou reakci vůči omikronu než proti původnímu kmeni koronaviru z Wuchanu. Důležité je, že infekce kmenem omikron byla slabým posilovačem imunity proti dalším infekcím kmenem omikron. Jedná se o druh skrytého viru, který se dostane pod radar, aniž by příliš aktivoval imunitní obranu. Po prodělání viru omikrron nejsme dobře chráněni před dalšími infekcemi.

Do této nyní složité směsi je třeba přidat také "imunitní imprinting". To je zjištění, že naše imunitní reakce na covid se utváří velmi odlišně v závislosti na naší předchozí expozici - infekce v jedné vlně vzhledem k jiné, plus očkování. V naší studii měli ti, kteří byli infikováni v první vlně a poté znovu variantou omikron, zaznamenali obzvláště slabou reakci T-buněk a nedošlo k posílení protilátek. To znamená, že některé kombinace expozic nás mohou zanechat slabě chráněné oproti jiným.

Na rozdíl od mýtu, že sklouzáváme do pohodlného evolučního vztahu s přátelským virem podobným běžné chřipce, to spíše připomíná uvěznění na horské dráze v hororovém filmu. Není nic pozitivního ani přátelského na tom, že velká část zaměstnanců potřebuje dlouhou absenci z práce, cítí se hrozně a někdy se znovu a znovu opakovaně nakazí, a to jen s odstupem několika týdnů. A to ještě před rizikem dlouhého covidu. I když nyní víme, že riziko dlouhého covidu je poněkud nižší u těch, kteří se nakazili po očkování, a také menší u osob nakažených vlnou omikron než vlnou delta, absolutní čísla jsou přesto znepokojivá.

To, že se člověk nenakazil dlouhým covidem po předchozí infekci v dřívějších vlnách, není zárukou, že se nenakazí ani tentokrát. Pro imunologa, který se snaží rozluštit mechanismy onemocnění dlouhým covidem  a vypracovat potenciální léčbu, je matoucí a nemálo zničující, že si tato záhadná, přetrvávající nemoc nachází způsob, jak pokračovat v rozsévání zkázy navzdory převážně očkované populaci a údajně mírnější variantě. Stále se rozrůstá kohorta poněkud zoufalých dlouholetých pacientů, z nichž mnozí jsou postiženi již déle než dva roky a začínají vést obtížné právní rozhovory o předčasném důchodu ze zdravotních důvodů  a o invalidním důchodu.   Potřebují odpovědi, léčbu - a vědět, že situaci bereme dostatečně vážně, abychom přestali vyvolávat další případy nákazy.

První generace vakcín nám skvěle posloužila k tomu, abychom se dostali z problémů prvního roku pandemie, ale závody ve zbrojení mezi posilovacími dávkami vakcín  a novými variantami covidu se nám už nedaří vyhrát. Studie, o níž minulý týden informoval časopis British Medical Journal, nám ukázala, že ochrana získaná čtvrtou posilovací dávkou pravděpodobně slábne ještě rychleji než u předchozích posilovacích dávek. Jsme tedy na vážkách: buď nadále nabízet neoptimální posilovací vakcíny populaci, která zřejmě ztratila důvěru nebo zájem o jejich přijetí, nebo nedělat nic a držet si palce, aby zbytková imunita nějakým způsobem udržela pod pokličkou hospitalizace (jako se to stalo v Jihoafrické republice a Portugalsku).

V současné době se vyvíjejí rozsáhlé aktivity v oblasti vývoje vakcín druhé generace, které by mohly být lepší - včetně vakcín specifických pro danou variantu nebo "pan-koronavirových" vakcín. Ačkoli o nich existují slibné laboratorní studie, chybí nám důkazy srovnatelné s obrovskými studiemi první generace, které vzbudily důvěru v roce 2020. Provádění studií se stalo mnohem obtížnějším, protože se snažíme držet krok se vznikem nových subvariant.

Z mého pohledu je "život s virem" pro mnohé těžký. Tento boj ještě zdaleka není u konce a naučit se ho zvládnout je aktivní proces vyžadující značné úsilí, zásahy a vynalézavost.

Zdroj v angličtině ZDE

2
Vytisknout
8051

Diskuse

Obsah vydání | 7. 7. 2022