Návrat církví ke kořenům komunitního života

Dobrý způsob, jak získat církevní restituce zpět

18. 8. 2016 / Bohumil Kartous

čas čtení 1 minuta

Na Žižkově vznikl a stále se rozvíjí velmi zajímavý projekt. Jmenuje se Žižkostel, sídlí v kostele Československé církve husitské a odehrává se v něm neuvěřitelně pestrá paleta akcí pro veřejnost, od meditací, přes jógu k zahradničení, vaření nebo výuce jazyků. Sídlí tam volnočasový klub pro děti, je možné využívat sportovišť a chodit na tréninky, ve sklepech mají vyrůst hudební zkušebny. Vznikne multifunkční sál pro přednášky, besedy, tanec, drama. Geniální. 

Geniální v tom, že při obnově církevního spolku převládly hlasy, které vidí současnost a budoucnost církve jako prostředku k podpoře společenského života v jeho nejrozmanitějších formách teď a tady. Dovedete si představit podobné obrázky tančících dětí okolo oltáře v některém z katolických kostelů? Pravděpodobně by to bylo stále považováno za svatokrádežné. Nicméně právě způsob, kterým vznikl Žižkostel, je jedinou možností, jak získat pro společnost prostředky, které zejména katolická církev koncentruje z velké části pro účely, které jsou minimálně neznámé. Žádný příslib, že je společnost vrátí, nepadl. Zní to pravděpodobně utopicky, ale jedině tím, kdyby v jednotlivých farnostech převážily hlasy, díky kterým se podaří církve, zejména katolickou, reformovat tak, aby byly společensky prospěšné, nikoliv historicky zatěžující. Demokratický deficit v tak rigidních strukturách je to první, co by bylo nutné zvrátit. Je možná čas začít chodit do kostela a ptát se, co dělá katolická církev s patnácti hříchy, kterými podle papeže Františka trpí...

0
Vytisknout
10568

Diskuse

Obsah vydání | 19. 8. 2016