Velmocenský souboj o Kim Čong-una

5. 7. 2019 / Petr Komers


Když před pár dny (30.6.) nepříliš očekávaně vstoupil americký president Donald Trump na půdu Severní Koreje, aby se již potřetí sešel se severokorejským vůdcem Kim Čong-unem, ozývaly se různé komentáře. Jeden důležitý aspekt však jako by ve všech analýzách zůstal opomenut.

Trump učinil své vstřícné gesto pouhých deset dnů po té, co KLDR navštívil čínský vůdce Si Ťin-pching (20.-21.6.), a zhruba dva měsíce od chvíle, kdy se Kim Čong-un sešel ve Vladivostoku poprvé s ruským presidentem Vladimirem Putinem (25.4.).


Uvážíme-li, do jaké míry byla KLDR po celá předchozí desetiletí uzavřeným státem, nemůžeme než žasnout nad tím, jak se po nástupu Kim Čong-una, a hlavně po konsolidaci jeho moci, tato země snaží usilovně navazovat styky s jinými zeměmi. Obrátek tento trend nabyl zejména po roce 2016, kdy se úřadu ministra zahraničních věcí ujal Ri Jong-ho, jinak zkušený diplomat, bývalý velvyslanec Severní Koreje ve Velké Británii. Nebylo možné si nepovšimnout jeho nezvykle četných zahraničních cest i setkání s partnery (Rusko, Írán, Ázerbájdžán, Sýrie, Kuba…). Objevil se ale také například na summitu ASEANu v Manile v létě 2017, kde se stranou setkal nejen s filipínským presidentem Dutertem, ale například i se svým jihokorejským, čínským či ruským protějškem. Byl to také on, kdo připravoval vrcholné schůzky Kim Čong-una s Donaldem Trumpem v Singapuru nebo v Hanoji.

Kim Čong-un samotný začal cestovat až v roce 2018. Počet jeho setkání s vůdci velmocí za poslední rok a půl je přitom už doslova spektakulární. Dokonce – jaký kontrast s jeho otcem, Kim Čong-ilem! – už několikrát vážil cestu do zahraničí: čtyřikrát do Číny, jednou pak do Singapuru, do Vietnamu a přes hranici do Ruska. (Nepočítáme-li párkrokové překročení hranice v Pchanmundžomu.) Co víc: do Singapuru a na dvě návštěvy ČLR přicestoval letadlem, dopravním prostředkem, jemuž se jeho otec zcela vyhýbal.

Zrekapitulujme si Kim Čong-unova vrcholná setkání:

Se svým jihokorejským protějškem, presidentem Mun Če-inem, se setkal třikrát, a to v dubnu 2018 na jihokorejské straně hranice v Pchanmundžomu, v květnu 2018 na severní straně tamtéž, v září 2018 pak v Pchjongjangu.

Také s Donaldem Trumpem se sešel třikrát: nejdříve v červnu 2018 v Singapuru, podruhé v únoru 2019 v Hanoji, a nyní – 30. června 2019 – na mezikorejské hranici v Pchanmundžomu (symbolicky na obou jejích stranách).

Zatím jednou se s Kim Čong-unem setkal ruský vůdce Vladimir Putin a také vietnamské politické vedení v Hanoji, kde byl přijat s poměrně velkou pompou. (Ostatně Vietnam po hanojském setkání Kim Čong-una s Donaldem Trumpem dostal od USA prakticky volnou ruku k ekonomické spolupráci s KLDR, navzdory západnímu embargu.)

Všechna tato setkání však blednou ve srovnání s tím, jak často se o styk na nejvyšší úrovni se severokorejským šéfem snaží Čína. Kim Čong-un se prvně vydal do Číny v březnu 2018, hned vzápětí v květnu 2018 a v červnu téhož roku. Znovu nemohl odmítnout pozvání do Pekingu v lednu 2019, a v červnu 2019 poprvé přijel naopak za ním do Pchjongjangu čínský vůdce Si Ťin-pching.

Okaté načasování těchto čínsko-severokorejských schůzek přitom pozorovatele nemůže nechat na pochybách. První tři pozvání do Pekingu a Ta-lienu dostal Kim Čong-un právě před první schůzkou s Mun Če-inem, a pak hned před a po prvním summitu s Donaldem Trumpem. Další přišlo těsně před druhou americko-severokorejskou vrcholnou schůzkou v Hanoji – a asi není náhodou ani to, že Kim Čong-un se do Vietnamu vydal vlakem přes Čínu, ačkoli původně se uvažovalo o letadle. (I když se neobjevila zpráva, že by byl během cesty tam či zpět jeho vlak na čínském území pozdržen.) Si Ťin-pchingova nedávná návštěva v Pchjongjangu proběhla po Kimově setkání s Putinem, a těsně před cestou Donalda Trumpa do Jižní Koreje. Kdo ví, možná čínský vůdce už dostal echo i o Trumpově nápadu překročit hranici?

Je zjevné, že severokorejský režim touží po mezinárodním uznání, a usiluje o navázání dialogických vztahů se všemi velmocemi. Dá se přitom předpokládat, že Pchjongjang je stále více znervózněn snahou Pekingu kontrolovat jeho mezinárodní vztahy a zřejmě i instruovat severokorejského vůdce. Už jen proto, aby si KLDR udržela určitou nezávislost na Pekingu, potřebuje jeho tlak vyvážit vztahy s jinými velmocemi a partnery. Obzvláště srdečné bylo znovuoživení vztahů s Vietnamem, jež po celá desetiletí spíše dřímaly – oproti USA, Číně nebo Rusku nemusí být Hanoj podezírána z velmocenských zájmů a může být vnímána jako víceméně rovnocenný partner.

Na druhou stranu je očividné, že velký zájem přichází i z opačné strany. To, že Vladimir Putin přijel až na Dálný východ, aby se s Kim Čong-unem setkal, lze vnímat spíše jako ruskou snahu navázat silné vztahy. (Ostatně Rusko při schůzce přišlo s návrhem postavit do Severní Koreje silniční most a obě země tak fysicky více propojit.) To, že se Si Ťin-pching vzápětí vydal až do Pchjongjangu a Donald Trump několik dní poté rovněž vstoupil na severokorejskou půdu, je rovněž více než výmluvné. Zdá se, že soupeření tří velmocí si našlo konkrétní kolbiště, kde mohou měřit síly – nesvědčí snad jejich prudce rostoucí zájem o KLDR právě o tom?



Petr Komers, orientalista, překladatel, novinář

3.7. 2019









0
Vytisknout
2955

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2019