O spiknutí tradičních konzervativců s ultrapravicí

8. 7. 2019

čas čtení 3 minuty
Ultrapravice neuchvacuje moc. Zvou ji k převzetí moci mainstreamoví konzervativci, kteří se vychloubají, že podporují otevřené společnosti. Dělají to ku prospěchu své strany. Dělají to, protože se bojí levice daleko více, než se bojí ultrapravice. Ale hlavně to dělají proto, že jim došly myšlenky. Energii a volební podporu mají radikálové, nikoliv "mainstreamoví" konzervativci. Budoucnost je érou extremistů a konzervativci raději přijdou o svou dobrou pověst, než aby by přišli o moc, píše Nick Cohen.

Levičákům, odsuzujícím "neoliberalismus", nedošlo, že ideologie Thatcherové a Reagana z osmdesátých let skončila. Kdo by dnes ještě předstíral, že představa, že nízké daně, slabý stát a volné trhy přinesou masám prosperitu, je dnes něčím jiným než jen zoufalým vtipem?

 

Konzervativci si v posledních letech uvědomili, že strach je daleko mocnější silou než naděje. Slyšeli, že veřejnost jásá, když konzervativci nadávají imigrantům a Evropské unii, a mlčí, když hovoří o kompromisech a o snášenlivosti. Bojí se, co by se stalo, kdyby se  hněv veřejnosti zaměřil proti nim a nikoliv proti užitečným obětním beránkům, jako jsou imigranti.

Je podpora Trumpa, Salviniho, Farage či Orbána za těchto okolností tak velkou cenou? Soukromě se jim možná posmívají, ale když půjde o moc, podpoří je. Je záhodno zaznamenat, že několik málo posledních zásadových konzervativců v USA si sestavuje seznamy svých bývalých přátel, kteří se vzdali své opozice proti Donaldu Trumpovi.

Autokracie východní Evropy existují bez problémů pod ochranou Angely Merkelové a zdvořilých konzervativců v Evropské lidové straně. Tak jako Donald Trump, Viktor Orbán se staví proti všemu, v co tito konzervativci věří: proti svobodnému tisku, proti nezávislému soudnictví, proti volnému trhu, nezničenému korupcí.  Přesto však evropští konzervativci ochránili Orbána před sankcemi. Za podpory západoevropské pravice oslavily populistické státy své pozvání k vysokému stolu Evropské unie tím, že zablokovaly jmenování holandského diplomata Franse Timmermanse do funkce prezidenta Evropské komise, protože se obávaly, že by je donutil, aby dodržovaly demokratické normy, o nichž konzervativci předstírají, že je sdílejí.

V Británii máme trapné figury konzervativců George Osborna, Matta Hancocka a Damiana Greena, kteří vědí, že vypadnutí Británie z EU bez dohody bude katastrofa, přesto se však rozhodli začít podporovat Borise Johnsona, protože očekávají, že je odmění. Johnson si hrál s ohněm ve snaze stát se premiérem a teď bude muset rozdmychávat plameny, aby přežil. Jako mnozí, Johnson zjistil, že způsobem, jak zvítězit, je vyvolávat a řídit nenávist vůči Evropské unii. Zjistí, že aby se vyhnul trestu za chyby starého pořádku, bude muset intenzivně vyvolávat hněv proti cizincům.

Bez ohledu na jejich integritu, bez ohledu na to, jaké utrpení způsobí jiným, nejhorší dnešní konzervativci jsou rozhodnuti, že pro ně nebude problémem žít ve světě, který vytvoří ultrapravice, a ten svět je radostně kooptuje.

Podrobnosti v angličtině ZDE
 

0
Vytisknout
7810

Diskuse

Obsah vydání | 11. 7. 2019