Kdy to opravdu bylo?

8. 5. 2020 / Miloš Dokulil

čas čtení 3 minuty
 


Mám na mysli „Den vítězství“. Původně, když skončila 2. světová válka pro Evropu, pak po ní to měřme nejdříve z československého a teď tři desetiletí z českého pohledu. A ještě historicky původněji také z plzeňského pohledu. Starší generace má v hlavě spíše jen dvě data; 8. a 9. května 1945. V tom našem pouze českém prostoru bychom ale měli rozlišovat celkem čtyři finální data, od 6. po 9. květen 1945. (Přitom ovšem nebereme teď v úvahu, že na Dálném východě válka ještě pokračovala! Jako kdyby od Evropy daleko a jakoby na „odlišném hřišti“.)

 

Začněme v historickém sledu času. Plzeňské povstání začalo 5. května 1945. V ranních hodinách 6. května povstalcům výrazně pomohla armáda gen. Pattona a byl tu pro Plzeňáky „Den vítězství“ hned 6. května 1945. (Už proto, že rozhodující roli zde sehrála armáda USA, po tzv. „Vítězném Únoru 1948“ mělo toto datum zcela zmizet z povědomí obyvatelstva ČSR a pak ČSSR.

Další datum: 7. května 1945. To byla podepsána kapitulace všech německých vojsk v Remeši, a to závazně vůči všem spojencům v boji proti Velkoněmecké říši (a potom kromě západních spojenců též včetně SSSR jako jednoho z vítězů té kruté a dlouhé války).

Jenže Stalin jako vůdčí činitel v SSSR z řady důvodů trval na symbolickém místě, které by bylo možné výrazněji spojit s koncem té války. A potom přece Berlín! Berlín, který už tehdy mohl být zároveň spojen s triumfem Rudé armády SSSR nad německou armádou přímo v Berlíně (vzpomeňme na prapor nad „Reichstagem“, celkem třikrát nad ním vztyčovaný vojáky Rudé armády, když poprvé se ještě podařilo německým vojenským silám ten prapor odstranit; a potom bylo přece nezbytné dodat též fotografický obraz, když reálně dvakrát předtím vše proběhlo v noci!). Čili jako kdyby bylo tehdy nezbytné konec 2. světové války v Evropě spojit zároveň s triumfem Rudé armády dobytím Berlína. Takže s ohledem na nepřehlédnutelného spojence z východu jeho západní partneři souhlasili s opakováním kapitulačního procesu v Berlíně, k němuž došlo krátce před půlnocí 8. května.

To posléze zde zmíněné datum ovšem zapadlo z hlediska sledovaného času do hodně ranních hodin moskevského času a počátku již 9. května! Takže to, co třeba od Washingtonu po Londýn a Paříž bylo pořád ještě „8. května“, podle kremelských hodin bylo teprve „9. května“.

A ČSR (jako pozdější ČSSR) se řídilo nejen hodinami podle moskevských dispozic. Až po listopadových událostech z roku 1989 se pak náš domácí kalendář dostal do osvitu západně od nás odpočítávaného času… Takže? Po formálně zinscenované druhé bezpodmínečné kapitulaci v Berlíně. Těsně před koncem 8. května, a těsně před půlnocí… (Už nic podle oněch „kremelských hodin“?)

1
Vytisknout
8405

Diskuse

Obsah vydání | 12. 5. 2020