Boj s větrnými mlýny

7. 5. 2020 / David Marenčák

čas čtení 3 minuty

Je to tu dlouhé roky a dnes zvláště to přináší mnohá protivenství. Blátivá iluze, že názory jsou si rovny, hloupost a voluntarismus jsou na roveň poctivé intelektuální práci a podloženým informacím.

Hlupáci pak chodí a říkají „je to JEN tvůj názor, já mám lepší“, to je tvoje pravda, já mám svoji, je to tak, jak já cítím, zcela bez ohledu na realitu, chtění hraje prim. Co chci, to tak je, když se mi něco nelíbí a nechci, popřu to. Žijeme ve věku popření, zvykli jsme si ignorovat úplně všechny zásadní problémy dneška v bláhové iluzi, že když budeme žít přítomným okamžikem a sobecky se starat jen o své bezprostřední zájmy, ty dlouhodobé vyřeší někdo jiný, resp. důsledky jejich neřešení si vyžerou jiní, jindy, zítra pozítří. Já mám právo si užívat, jinak řečeno konzumovat zisky, ztráty přenášet na druhé.

Bohužel to platí jak ve velkém nahoře, tak v malém dole. Jak pro úroveň největších firem, politiky států, tak na úrovni běžných mezilidských vztahů. Cokoli kdo řekne rozumného, kvalitně ozdrojovaného, logicky vyfutrovaného, bude mít a má řádově menší dosah, čtenost, než jakýkoli konejšivý blábol - od popření, bagatelizace až po konspirace, špatně zacílenou povrchní kritiku.

Výkřik ve screenshotech dole měl v době psaní této glosy 4,3 tisíc sdílení. Příčetné texty mají pár lajků, jednotky až desítky sdílení maximálně.

Staletí hromadíme technické vynálezy, znalosti čím dál specializovanějších věd, ale jako sociální tvorové jsme na tom čím dál hůře, zažíváme dlouhodobou degresi toho, co je pro nás nejdůležitější.

Nikde se institucionálně neučí, jak zacházet s emocemi, jaké jsou základní principy duševního fungování člověka. Moderní psychologie se stala jen další údržbářkou, vedle tělomechaniků, opravují porouchaná kolečka systému, která hlídá, aby nikdo nezpochybňoval status quo a urputně jen točil klikou, nekladl znepokojující otázky. Žije se ti ve zlé společnosti zle? Je to tvůj individuální problém, tvoje chyba. Choď na terapii polykej pilule, nauč se techniky, moc nepřemýšlej a hlavně se proboha živého nesnaž nic měnit na zaběhlých pořádcích. 

A proto jsme zcela bezradní před každým problémem, který nelze odignorovat, jsme buď vyděšení, nebo apatičtí a lhostejní. Každý hlučný hysterik, který co mu chybí do mentálních schopností a znalostí, kompenzuje bohorovností, siláckými gesty, které lidem dodávají vytoužený pocit jistoty. Co na tom, že je to naprostá bláhovost. „Nikdo vám nemůže dát to, co já vám mohu slíbit“ je heslo dneška, debilizace mas není výrazem nedostatečného vzdělání a intelektuálních vloh, je to funkce psychiky.

Teoreticky ovšem nejde o prohraný boj, protože v tomto případě není hloupost pevná, binární vlastnost, ale pouhý zvyk. Naučený zvyk, který lze odučit, naučit jiný. Zvyk, který nás dovedl až na okraj propasti a je jen na nás, jestli se ho budeme držet, nebo se přiučíme něco jiného.

 

0
Vytisknout
7801

Diskuse

Obsah vydání | 12. 5. 2020