Kýčovité vnímání vraždění malých dětí?

10. 12. 2021 / Jan Čulík

čas čtení 1 minuta

Ve svém článku Karel Dolejší oprávněně poukazuje na to, že ve válečných konfliktech, například v tom, který způsobuje Rusko v Sýrii, dochází k častému vraždění malých dětí a nikdo na Západě se nad tím nepozastavuje. Ani nikomu nevadí že stovky až tisíce malých dětí umírají tak, že se utopí na gumových člunech ve Středozemním moři.  Souhlasím, že je to šokující.

Ohromení v Británii nad zlovolnou vraždou šestiletého chlapečka Arthura Labinjo-Hughese jeho otcem a nevlastní matkou je však zcela oprávněné, Je samozřejmě absolutně odsouzeníhodné, že se nikdo nestará o děti umírající ve válečných konfliktech, tady však šlo o něco jiného.

Malého Arthura zavraždili jeho pěstouni v situaci hlubokého míru - uprostřed údajně civilizované země - Británie. Tato vražda je šokující (a to nic neumenšuje na hrůzách zabíjení dětí ve válečných konfliktech či hladomorem) o to víc, že k ní došlo v zemi, která není uprostřed války a má fungovat. Je to varováním, že mezi námi existují zdánlivě úplně normální jedinci, kteří jsou schopni malé děti týrat a zabít. A varováním, jaké konečně silně zdůraznil zde citovaný pořad britského rozhlasu z minulého víkendu, že státním strukturám v údajně civilizovaných evropských zemích je to buď jedno, anebo prostě jsou tak neefektivní, že týrání dětí přehlížejí a neřeší ho.

Jak jsme na to upozornili, je to vážný problém nejen v Británii, ale i v ČR, kde jsou nyní v každé třídě ve škole tři nebo čtyři děti, které doma rodiče brutálně týrají.

Ale koho by to zajímalo.

2
Vytisknout
5479

Diskuse

Obsah vydání | 14. 12. 2021