Íránský vrchní vyjednavač zdůrazňuje, že mírová dohoda s USA závisí na stažení Izraele z Libanonu

17. 6. 2026

 

„Bez stažení izraelských sil z území, která obsadily během této války, válka ještě zcela neskončila,“ řekl íránský ministr zahraničí Abbas Araghčí.

Mluvčí Hizballáhu rovněž uvedl, že hnutí obdrželo od Íránu ujištění, že v další fázi jednání s USA bude požadovat stažení izraelských vojsk z Libanonu.

Tyto komentáře zazněly v době, kdy Donald Trump na summitu lídrů G7 v Ženevě ostře kritizoval izraelského premiéra Benjamina Netanjahua a prohlásil, že se musí v Libanonu chovat „zodpovědněji“, přičemž dodal, že nedávný izraelský bombardovací útok na Bejrút byl „brutální“.

„Izrael bojuje s Hizballáhem už příliš dlouho a umírá při tom příliš mnoho lidí,“ řekl Trump. „ Nemusíte zlikvídovat bytový dům, když někoho hledáte, protože v těch bytových domech je spousta lidí a ne všichni patří k Hizballáhu, to vám mohu říct.“

Naznačil, že syrská vláda by si s Hizballáhem mohla poradit lépe. Ačkoli Damašek je řízen bývalými rebely, kteří během syrské občanské války, která svrhla prezidenta Bašára al-Asada, bojovali proti Hizballáhu, tamní vláda nyní usiluje o stabilitu.

Trump uvedl, že s Netanjahuem udržuje „neuvěřitelný osobní vztah“, a popsal boje jako „špendlíkovou hlavičku“ ve srovnání s dohodou s Íránem.

Trumpovy výroky naznačují, že mu dochází trpělivost s očividnou neochotou Izraele přijmout příměří a s hrozbou, kterou to představuje pro 60denní příměří, které vyjednal s Íránem. „Bez USA, beze mě,“ řekl, „by Izrael neexistoval, protože žádný jiný prezident není připraven udělat to, co jsem udělal já“.

Trump dodal, že se mu nelíbilo, že Izrael zaútočil na Bejrút pouhé dvě hodiny předtím, než měl Írán podepsat memorandum.

V úterý izraelské útoky dronů zabily v Libanonu nejméně čtyři lidi, včetně „dvojitého úderu“, při kterém dron nejprve zasáhl auto ve vesnici Mayfadoun a poté provedl druhý úder poté, co se na místě shromáždili lidé, informovala místní média.

Hrozba, kterou pro mírový plán představují izraelské akce v Libanonu, jen prohloubí obavy evropských lídrů ohledně trvalosti tohoto mírového plánu. Státy Perského zálivu, které se účastnily summitu G7 ve francouzském Évianu, byly Evropany dotazovány na návrhy, aby arabské státy investovaly až 300 mld. dolarů do íránské ekonomiky jako odměnu za to, že Írán splní své závazky a prokazatelně se zřekne jaderných zbraní.

Tento fond by podle amerického viceprezidenta J. D. Vance byl realizován teprve tehdy, až USA uznají, že Írán splnil požadavky na zrušení svého jaderného programu, a nezahrnoval by finanční prostředky americké vlády.

Evropské mocnosti stály v centru jednání, která vedla k uzavření dohody o kontrole jaderných zbraní s Íránem z roku 2015 – společného komplexního akčního plánu (JCPOA) –, byly však zcela vyloučeny z rozhodnutí USA o vstupu do války i z jednání o ukončení konfliktu, který otřásl jejich ekonomikami.

Jsou přesvědčeny, že v nadcházející fázi jednání musí být zastoupeny evropské jaderné odborné znalosti. Memorandum o porozumění o 14 bodech, které představuje rámec pro otevření Hormuzského průlivu a obnovení jednání o íránském jaderném programu, dosud nebylo zveřejněno.

Evropské obavy se soustřeďují na nedostatek podrobností v dohodě, zatímco francouzský prezident Emmanuel Macron vyzval k omezení íránského programu balistických raket, což je otázka, kterou se dohoda přímo nezabývá.

Někteří evropští diplomaté zastávající tvrdý postoj se obávají, že íránská armáda bude po sérii amerických útoků více nakloněna snaze o získání jaderné zbraně, i když se uzavření Hormuzského průlivu ukázalo jako překvapivě účinný alternativní odstrašující prostředek.

Trump čelil také kritice ze strany Izraele a amerických konzervativců kvůli části dohody, která stanoví, že výjimky ze sankcí na prodej íránské ropy vstoupí v platnost okamžitě po podpisu dohody v pátek a budou se vztahovat na nezbytné služby, včetně bankovnictví, dopravy a pojištění, potřebné k usnadnění prodeje.

Rostou také obavy, že Trump fakticky připustil, že Írán může po 60 dnech účtovat „poplatky za námořní služby“ komerčním lodím proplouvajícím průlivem. Jakákoli nejistota ohledně budoucí správy průlivu by odradila komerční lodní dopravu od dalšího vplouvání do této vodní cesty.

Objevily se však náznaky, že americká blokáda íránských přístavů byla zrušena, o čemž svědčí rostoucí počet lodí, které se začaly pohybovat.

Íránský investiční plán v hodnotě 300 miliard dolarů, který je součástí memoranda o porozumění, navrhuje obrovský finanční závazek ze strany států Perského zálivu, které byly tvrdě zasaženy tříměsíční válkou, včetně íránských útoků na klíčová energetická zařízení v Perském zálivu, které vedly k téměř úplnému zhroucení vztahů.

Tento investiční fond představuje alternativu k íránskému požadavku na odškodnění ze strany USA a Izraele za zahájení války, kterou Teherán považuje za nezákonnou a neopodstatněnou, a to i přesto, že jednání o jeho jaderném programu pokračovala.

Jednání se zúčastnili tři arabští představitelé: šejk Mohammed bin Zayed Al Nahyan, prezident Spojených arabských emirátů; Abdel Fattah al-Sisi, prezident Egypta; a šejk Tamim bin Hamad al-Thani, emír Kataru. Íránská válka odvedla pozornost od krize v Gaze, k frustraci arabských států.

Kromě investičního fondu Írán také očekává, že bude uvolněna polovina jeho prostředků zmrazených americkými sankcemi, které tvoří převážně výnosy z předchozích obchodů s ropou. V zahraničí je zmrazeno zhruba 24 miliard dolarů jeho aktiv, z toho 8 miliard dolarů v Kataru. Američtí představitelé se k otázce, zda a kdy k tomuto uvolnění dojde, vyjadřují vyhýbavě.

Američtí představitelé v pondělí v rámci dohody připustili existenci fondu na obnovu ve výši 300 miliard dolarů, uvedli však, že tento fond není dotací pro Írán, ale nástrojem, který umožní státům Perského zálivu získat přednost při provádění komerčních investic v Íránu, a bude tak působit jako pobídka pro Teherán k ukončení jeho jaderného programu.

Vance uvedl: „Jsme naprosto otevřeni tomu, aby země Perského zálivu investovaly do rekonstrukce Íránu, ale pouze pokud Írán ukončí svůj jaderný program, zbaví se svých zásob obohaceného materiálu a bude skutečně otevřený režimu inspekcí a kontroly, který dá americkému lidu jistotu, že Írán nikdy nebude mít jadernou zbraň.“

Íránské zdroje uvádějí, že dohoda stanoví možnosti likvidace vysoce obohaceného uranu a ředění zásob na 3,67 %, což je úroveň čistoty dostačující pro civilní účely, avšak nedostatečná pro výrobu jaderné zbraně. Text rovněž zachovává Íránu právo na domácí obohacování uranu, což je pro Írán klíčová červená čára.

Zdroj v angličtině  ZDE