Co nás rozděluje a v čem jsme si rovni

31. 3. 2020 / Michal Giboda

Infekcí SARS-CoV-2 je zasaženo už přes 170 států, Organizace spojených národů má 193 členských států. Přít se o tom, jestli Generální ředitel Světové zdravotnické organizace (WHO) měl právo vyhlásit dne 11. března 2020 onemocnění COVID-19 za globální pandemii nebo ne, je irelevantní. Jsme v tom globálně.

Avšak v 170 postižených státech žije 170 způsobů myšlení, cítění a uvažování, tradic, politických a sociálních institucí, kulinářských zvyklostí. To vše formuje psychologii davu. Asie se například ráda zdržuje venku a trhy pod širým nebem nejsou jenom o nákupech.

V roce 1985 jsem pracoval v Kambodži na Centru malárie, čtvrtý rok po pádu Pol Pota. Malárie zabíjela tisíce přeživších a na popud vietnamských poradců se zahájila masivní antimalarická akce v džungli na pomezí Kambodže a Thajska.

Asiat nebude večer sám pod stříškou, rozložili vatru, všichni se shlukli kolem ní a zrodila se skvělá krevní banka pro komáry, kteří létají a sají krev jenom za tmy. Kdo byl dosud zdravý, za pár dní měl malárii.

Nevyčítejme Číně, že má ráda netopýry, pracoval jsem v Laosu a také jsme nevěděli, co na nás kouká z talíře.

Jsme v zajetí idejí, citů, zvyků a například tradice. Čínské umění ovlivnilo umění světa, ale svět neovlivnil čínské umění.

My ale chceme mluvit o nemoci COVID-19. Když o ní mluvíme, do rozhovoru vstupuje věda, poznání, kumulované strategie a zkušenosti vůdců s právem rozhodování.

Jak jsme na tom s porozuměním nemoci COVID-19 a její původcem SARS-CoV-2?

Zvolila se strategie masového vyšetření osob laboratorními testy. Laboratorní diagnostika v akutní fázi onemocnění koronavirem je založená na přímém průkazu nukleové kyseliny SARS-CoV-2 (RT-PCR) v odebraném vzorku konkrétní osoby.

Jejich kumulativní počet roste, ale jaká je výpovědní hodnota čísel o procentech pozitivních vzorků? Mluví čísla o nemocnosti vyšetřeného vzorku populace?

Nikoliv, ne každá infekce končí nemocí s jejími symptomy jako bolestí hlavy, horečka (37,5 0 C), suchý kašel, potíže s dýcháním, bolestí svalů, také bolestí břicha a zažívacími potížemi.

Vysvětlení podali Anderson RM a May RM v roce 1979 v časopise Nature. Publikovali článek „Populační biologie infekčních chorob“, v kterém dokladují, že výrazná většina lidí je infikovaná malým počtem patogenů a označujeme ji jako lehkou infekci. Lidé v této skupině trpí lehkými příznaky nemoci, většina z nich ani neví, že jsou infikováni.

Proti tomu je významně malý počet lidí, kteří jsou infikováni velkým počtem patogenů. Kvalifikujeme to jako těžkou infekci. Osoby v této skupině jsou postiženy těžkým klinickým průběhem onemocnění.

Je třeba se ptát, jestli všechny laboratoře používají testy se stejnou senzitivitou (jaké procento nemocných laboratorní test zachytí), a specificitou (specificita je pravděpodobnost negativního nálezu u osoby zdravé).

Hrozbou nejsou pozitivně testovaní, ale neodhalení přenašeči.

Měří všechny laboratoře intenzitu infekce, tzv. virovou zátěž, (lehkou, střední, těžkou)? Stanovení intenzity infekce má silnou výpovědní hodnotu pro budoucí průběh nemoci, ale stejně tak při hodnocení léčebného efektu nových léků.

Pro určení lehké, střední a těžké infekce SARS-CoV-2 potřebujeme laboratorně vyšetřit průkazný vzorec populace v jednom místě. Kromě průkazu nukleové kyseliny SARS-CoV-2 (RT-PCR), musíme určit virusovou zátěž (virus load) a u všech provést klinické vyšetření. Tak začneme rozumět „tajům“ šíření infekce, chorobností, vztahů věku k nemoci.

To, jaký bude průběh nemoci COVID-19 u různých osob, je třeba hledat v genech. Vědci chtějí prozkoumat lidský genom tisíců lidí a hledat variace DNA, které by mohly objasnit, proč někdo zemře a někdo ani neví, že je infikovaný.

Našli se již i možní kandidáti, například gen kódující povrchový protein angiotensin-converting enzyme 2 (ACE2) kterého variace mohou ulehčit nebo ztížit průnik viru do buňky.

Jiným kandidátem je povrchový buněčný protein CCR5, který jeho „vlastníky“ vybaví vysokou rezistencí vůči HIV infekci.

Čínští lékaři tvrdí, že u pacientů nad padesát let věku se z běžného krevního obrazu dá s časovým předstihem předpovědět, jestli daná osoba onemocní těžce nebo spíš ne.

Pokud byl poměr neutrofilů k lymfocytům 3,13 a výše, během deseti dnů se u poloviny pacientů rozvinul těžký průběh onemocnění. U těch, kdo měli hodnotu poměru nižší než 3,13, se do těžkého stavu dostal jenom jeden pacient (9%).

Hlavní slabinou tohoto tvrzení je malý počet pacientů, celkem 60.

Pro takovou studii jsou technické i personální podmínky v Praze, Ostravě a Olomouci. Navíc každá oblast je specifická svou ekologickou nikou a profesním zázemím.













1
Vytisknout
4929

Diskuse

Obsah vydání | 6. 4. 2020