Donald Trump, nejméně mužný prezident

26. 1. 2024

Donalda Trumpa obklopuje tolik záhad: Obsah daňových přiznání, zdánlivý zázrak absolvování vysoké školy. Některé z nich jsou pouhými kuriozitami. Jiné jsou celonárodního významu, například zda rozuměl brífinkům o jaderných zbraních, které dostával každý prezident. Touto otázkou se raději nebudu zabývat.

Ale od prvního dne, kdy se stal prezidentským kandidátem, jsem byl zmaten zejména jednou záhadou: Proč bílí muži z dělnické třídy – nejspolehlivější složka voličské základny Donalda Trumpa – podporují někoho, kdo je podle jejich vlastních měřítek nejméně maskulinním mužem, který kdy zastával moderní prezidentský úřad? Otázkou není, zda se Trumpovi nedaří naplnit nějakou archaickou či idealizovanou verzi maskulinity. Prezidentova neschopnost vyrovnat se Marku Aureliovi nebo Omaru Bradleymu není problém. Otázkou spíše je, proč tolik Trumpových bílých mužských voličů z dělnické třídy odmítá hodnotit Trumpa podle svých vlastních standardů maskulinity – proč podporují muže, který se chová spíše jako malý chlapec.

Jsem synem dělnické třídy a znám tyto kulturní standardy. Muži, se kterými jsem vyrůstal, si o sobě myslí, že jsou docela drsní chlapi, a většina z nich taková je. Nejsou produktem elitních univerzit a kosmopolitního života. Jsou to muži, jejichž otcové a dědečkové pocházeli z kultury, která se dívá svrchu na lhaní, podvádění a vychloubání, zejména pokud jde o sex nebo odvahu. (Nejlepší přítel mého otce dostal Stříbrnou hvězdu za to, že zničil německé kulometné hnízdo v Evropě, a já jsem o tom neslyšel ani slovo, dokud neproběhl jeho pohřeb.) Obdivují a oceňují nenápadné vychloubání, skálopevnou sebedůvěru a tichou zdrženlivost takových kulturních hrdinů, jako je plukovník Zelených baretů Mike Kirby Johna Wayna a John Rambo Sylvestera Stalloneho (také, jak se ukázalo, bývalý Zelený baret).

Jsou to, jak je popisuje Americká psychologická asociace, muži, kteří dodržují normy, jako je "houževnatost, dominance, soběstačnost, heterosexuální chování, omezování emocionálního vyjadřování a vyhýbání se tradičně ženským postojům a chování". Ale nepotřeboval jsem odbornou studii, aby mi to řekla. Jsou to lidé jako můj zesnulý otec a jeho přátelé, kteří pochopili, že slovo muže je jeho závazkem a že podání ruky něco znamená. Jsou to lidé, kteří stále věří v každodenní práci za denní mzdu. Mají pocit, že byste nikdy neměli děkovat jinému člověku, když vám podá výplatu, kterou jste si zasloužili. Většinu břemen nesou v tichosti – možná až nezdravě – a vědí, že čest je poctivě žít a vychovávat rodinu.

Ne všichni muži z dělnické třídy hlasovali pro Trumpa a ne všichni samozřejmě tyto rysy mají. A neprezentuji tyto názory a postoje jako jednotně ctnostné samy o sobě. Některé z těchto tradičních mužských ctností mají i svou temnou stránku: Houževnatost a dominance se stávají šikanou a zneužíváním; soběstačnost se stává izolací; mlčení se stává internalizovaným vztekem. Spíše si všímám, že odvaha, čestnost, respekt, šetření slovy, trocha skromnosti a ochota převzít zodpovědnost jsou ctnosti, kterých si cení třída tvrdě pracujících mužů, kteří se sami označují za spolehlivé muže (stand-up guys), mezi nimiž jsem byl vychován.

A přesto mnozí z těchto mužů neočekávají žádnou z těchto charakteristik od Trumpa, který je ješitný, zbabělý, prolhaný, vulgární, žvanivý nafoukanec. Jinak řečeno, jako otázku, kterou jsem položil mnoha mužům, které znám: Je Trump mužem, kterého by váš otec a dědeček respektovali?

Měl bych zde zdůraznit, že nekritizuji Trumpův zjevný nedostatek mužnosti jen proto, že uráží můj osobní smysl pro mužství. Samozřejmě, že ano. Ale na druhou stranu, hodně věcí na prezidentovi mě uráží jako člověka, jako křesťana i jako Američana. Ani nečiním tyto postřehy jako vzor mužské ctnosti. Jako mladý muž jsem byl ve všech směrech nevyzrálý hulvát. V pozdním středním věku se stále potýkám s věčnými otázkami mužství, včetně toho, co to znamená být dobrým otcem a manželem – zvláště podruhé poté, co jsem už jednou selhal v manželství.

A po pravdě řečeno, nejsem nijak zvlášť "mužný". Nosím italské boty s malými přezkami. Stříhání vlasů na bostonské Newbury Street si plánuji týdny dopředu. Moje sprcha je plná mýdel a šamponů, které voní jako "tabák a karamel", a můj krém na holení obsahuje bergamot, ať už je to cokoli. A moc mluvím.

Otevřeně přiznávám, že neobstojím ve srovnání se standardy většiny Trumpových příznivců. Opět mě fascinuje, že by v tom neměl obstát ani Trump. Jak poznamenal spisovatel Windsor Mann, Trump se chová způsobem, kterému by se mnozí muži z dělnické třídy vysmáli: "Nosí bronzer, miluje zlato a drby, je posedlý svým fyzickým vzhledem, neustále fňuká, nedokáže ovládat své emoce, přes den se dívá na televizi, užívá si přehlídky a výzdobu interiérů a dříve prodával parfémy."

Nejsem psycholog a nemohu posuzovat teorie mužského chování, které by mohly něco z toho vysvětlit. Jiní se o to pokusili. Dva výzkumníci, kteří se ohlédli za prezidentskými volbami v roce 2016, naznačili, že podpora Trumpa byla vyšší v oblastech, kde bylo na internetu více vyhledávání témat jako "erektilní dysfunkce", "jak získat dívky" a "zvětšení penisu", než v oblastech země, které podporují Hillary Clintonovou. (Můžeme jen doufat, že korelace není kauzalita.) Myšlenka, že nejistí muži podporují tyrany a autoritáře, není ničím novým. Vzpomeňme si, že jedna z postav George Orwella v románu 1984 odmítla všechno to "pochodování sem a tam, jásání a mávání vlajkami" jako "prostě zkyslý sex". Redukce toho všeho na sexuální nedostatečnost je však příliš snadná. Nedokáže vysvětlit, proč se miliony lidí dívají jinam, když Trump jedná způsobem, který by oni obvykle považovali za hanebný. Nepomůže ani argumentace, že Trump je špatný člověk, a proto lidé, kteří ho podporují, mají buď vymyté mozky, nebo jsou také špatní lidé. On je a někteří z nich jsou. To ale nevysvětluje, proč muži, kteří by za normálních okolností někoho jako Trump ostrakizovali, ho nadále objímají.

Abychom se mohli zamyslet nad tím, proč tito muži podporují Trumpa, musíme nejprve pochopit, jak hluboce zrazují svou vlastní definici maskulinity tím, že se blíže podíváme na nedostatky, které by jim v zásadě měly vadit.

Je Trump čestný? Je to člověk, který běžně odmítal vyplácet pracujícím lidem mzdy, které jim náležely, a pak je zašlapal do země, když protestovali proti vykořisťování. Trump je bohatý tyran v centru města, které většina pracujících lidí obvykle nenávidí.

Je Trump odvážný? Dvořané jako Victor Davis Hanson přirovnávají Trumpa k velkým hrdinům minulosti, včetně George Pattona, Ajaxe a západních pistolníků americké kinematografie. Sám Trump přemítal o tom, jak by byl dobrým generálem. Dokonce fantazíroval o tom, jak by beze zbraně vtrhl doprostřed střelby ve škole v Parklandu na Floridě. "Nevíte, dokud to nevyzkoušíte," řekl na setkání s guvernéry států jen pár týdnů po masakru, "ale opravdu věřím, že bych tam vběhl, i kdybych neměl zbraň, a myslím, že většina lidí v této místnosti by to udělala také." Opravdu stateční lidé vám nikdy neřeknou, jak jsou stateční. Znám mnoho válečných veteránů a žádný z nich nevychvaluje svou vlastní odvahu. To, co je zachránilo, jak vám řeknou, byl jejich výcvik a týmová práce. Někteří, možná ti nejstatečnější, si stěžují, že pro své soudruhy nemohli udělat víc.

Ale i když Trumpovi promineme občasnou nadsázku, faktem je, že Trump je zjevný zbabělec. Má dvě konkrétní fobie: Mocné muže a inteligentní ženy.

Kdykoli je ve společnosti ruského prezidenta Vladimira Putina, abych uvedl ten nejděsivější příklad, viditelně se krčí. Jeho pokusy zavděčit se Putinovi jsou trapné, zejména vzhledem k tomu, jak snadno dokáže Putin ohýbat Trumpa podle své vůle. Když ruský vůdce dostal Trumpa na summit v Helsinkách samotného, vyděsil ho natolik, že se na následné společné tiskové konferenci Putin mile usmíval, zatímco prezident Spojených států veřejně upřednostnil slova bývalého důstojníka KGB před svými vlastními zpravodajskými službami.

Stejně tak, jak Trump opakovaně ukázal uprostřed krize COVID-19, dychtí kritizovat Čínu, dokud není dotázán na čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. Během několika minut Trump zaútočí na Čínu – což je jeho oblíbená metoda, jak se vyhnout odpovědnosti za katastrofální reakci Ameriky na pandemii koronaviru – a pak bude blábolit o tom, jak moc má rád prezidenta Si Ťin-pchinga, a zoufale se bude snažit vyhnout tomu, aby urazil šéfa Komunistické strany Číny.

To souvisí s jedním z Trumpových nejviditelnějších problémů, kterým je to, že nikdy nemůže přestat mluvit. Oldschoolovým standardem maskulinity je silný a tichý typ, jako kdysi Gary Cooper nebo dnes Tom Hardy. Trump naproti tomu není ani silný, ani schopný mlčet.

A když Trump mluví příliš mnoho, skončí to tak, že řekne věci, které by stereotypně maskulinnější muži neřekli, jako že se zamiloval do severokorejského vůdce Kim Čong-una. "Psal mi krásné dopisy a jsou to skvělé dopisy," řekl Trump na shromáždění v Západní Virginii. "Zamilovali jsme se do sebe." Lze si jen představit, jak by reagovali bílí muži z dělnické třídy, kdyby Barack Obama nebo kterýkoli jiný americký prezident mluvil o tom, že se zamiloval do zahraničního lídra. (George W. Bush kdysi řekl, že nahlédl do Putinovy duše, a nikdy to mezi svými kritiky nepřekonal.)

Je Trump muž, který respektuje ženy? To je to, co by sebejistí a mužní muži očekávali, zejména od manžela a otce dvou dcer.

Ponechme pro tuto chvíli stranou, že bílí muži z dělnické třídy v prezidentově základně se nestarají o to, že Trump měl poměr s pornohvězdou, zatímco jeho žena byla doma s novorozencem, což je něco, za co by mnozí z nich pravděpodobně zbili vlastního švagra jako smyslů zbavení, kdyby to udělal jejich sestře. Trumpovi voliči, muži i ženy, se již rozhodli tuto a další špinavé epizody omluvit.

Ženy Trumpa očividně děsí. Nemusíte brát za slovo mě. "Donald nemá rád silné ženy," řekl v roce 2016 senátor Ted Cruz o kandidátovi, který napadl Cruzovu manželku, ale který je nyní jeho hrdinou jako prezident. "Silné ženy děsí Donalda. Skuteční muži se nesnaží šikanovat ženy."

Trump nikdy nepůsobí tak ustrašeně a nejistě, jako když se ho ženy ptají. Jeho úzkost v takových chvílích – například když volá reportérkám v tiskovém středisku Bílého domu – je hmatatelná. Začíná svou obvyklou smršť obranných gest rukou, od hry na imaginární akordeon až po ruku zdviženou se zkrouceným malíčkem jako nějakou parodii na mafiána z Queensu, zatímco ze sebe vykoktá slovní výpady "Promiňte" a "Jste připraveni?"

Přijímá Trump zodpovědnost a stará se o svůj tým? Ani v nejmenším. V této kategorii vykazuje jedno z nejnemužnějších chování: Je to obviňovatel. Nikdy není nic jeho vina. Uprostřed katastrofy chválí sám sebe a bez váhání se obrací i proti svým nejvěrnějším příznivcům. Muži po celé Americe, kteří byli socializováni týmovými sporty, jejichž životy jsou založeny na principu ukázat se a dělat práci, neustále omlouvají muže, který se neustále vymlouvá. Toto prezidentství není definováno pochmurnou intonací Eda Harrise v Apollu 13, že "neúspěch nepřipadá v úvahu", ale jedním z nejhanebnějších výroků šéfa exekutivy v moderních amerických dějinách: "Neberu na sebe vůbec žádnou odpovědnost."

Trumpovi obhájci by mohli namítnout, že je jen další mužskou celebritou, jejíž syrová autenticita uráží namyšlené elitáře, ale oslovuje průměrného Joea. Analogií je někdo jako Howard Stern, který zná Trumpa už léta a je zbožňován mladými muži po celé Americe. Stern skotačil s pornohvězdami, říkal šokující a rasistické věci a svým způsobem byl živoucím ID každého nepřizpůsobivého teenagera.

Ať už si ale o Sternovi myslíte cokoliv, je to podle všech definic mnohem větší muž než Trump. Za prvé, Stern se často extrémně přetvařuje, což je součástí jeho jednání a zároveň zdrojem jeho šarmu. Stern pravidelně žertuje o nedostatečnosti svého mužského nadání. Trump si však dal tu práci, aby ujistil zemi – uprostřed debaty prezidentských primárek – že jeho vybavení "nemá žádný problém". Stern ví, jak na veřejnosti snášet své boule, zatímco Trump je kvílející sirénou stížností.

Ještě důležitější je, že Stern je schopen introspekce a má určitou dávku sebereflexe, což je vlastnost důležitá pro každého zralého a zdravého člověka. Stern, který kdysi podporoval Trumpovo dovádění, se nyní zdá být znepokojen. Naznačil, že Trump byl traumatizován svým dětstvím a svým otcem. "Má problémy s empatií," řekl Stern Andersonu Cooperovi ze CNN. "Víme to. A přál bych si, aby šel na psychoterapii. Byl bych na něj tak pyšný, kdyby to udělal a on by vzkvétal." (Stern v dubnu podpořil Joea Bidena.)

Trump nikdy nepodstoupí terapii. Sternovo pozorování však otevírá dveře k lepšímu vysvětlení toho, proč – navzdory všem ufňukaným stížnostem, našpulenému chování a jeho sprostým tweetům – mu Trumpovi voliči z dělnické třídy odpouštějí.

Trumpův nedostatek mužnosti je o zralosti. Není mužný, protože není mužem. Je to chlapec.

Být mužem znamená být dospělý, dobrovolně se rozhodnout, jak píše svatý Pavel, "odložit dětinské věci". Ne nadarmo je Peter Pan příběhem o chlapci a syndrom pojmenovaný po něm je o mužích. Ne každý s přibývajícím věkem dospěje.

Nemělo by tedy být překvapením, že Trump je hrdinou kultury, v níž je tolik mužů již uvězněno v neustálém dospívání. A zejména pro muže, kteří mají pocit, že je život minul, jejichž nejkrásnější vzpomínky jsou zakořeněny někde v jejich osobních zázračných letech od základní školy až po maturitu, je Trump chodícím povolením, jak se zbavit zodpovědnosti mužství.

Výzva k tomu, abychom se oddávali takovému pokrytectví, musí být obrovská. Podvádět svou ženu? Žádný problém. Můžete ji vyměnit za žhavou zahraniční modelku o 20 let mladší. Je být otcem svých dětí příliš velkou zátěží pro váš rozvrh? Ať je vychovávají matky. Problémy s penězi? Každý je má; řekni svému otci, aby ti vypsal další šek. Jste naštvaní, že se vaše město nebo vaše pracoviště stalo rozmanitějším? Pusťte to z hlavy: Spílejte ženám, Mexičanům a Afroameričanům, jak se vám zlíbí, a odvažujte se odporovat komukoliv.

Trumpovi mediální podporovatelé dělají, co mohou, aby podpořili fikci, že Trump a muži, kteří ho následují, jsou ti nejmachističtější lidé. Bývalý poradce Bílého domu Sebastian Gorka, jeden z Trumpových nejoddanějších patolízalů, popsal Trumpa jako "mužného muže", a to navzdory skutečnosti, že Trump nemá žádné koníčky ani zájmy, které by byly společné mnoha americkým mužům, kromě sexu. Kdyby prezident poslouchal Gorku a další v Trumpworldu, může své nepřátele proměnit v popel pouhým přetížením testosteronem. Někteří Trumpovi voliči dokonce nastříkali prezidentovu tvář na těla Ramba i Rockyho Balboy. (Sám prezident souhlasně retweetoval mem Trump jako Rocky.)

Gorka se snaží předstírat stejnou roli sám. Fotografie, na kterých nese zbraně, má na sobě semišovou vestu a pózuje vedle svého nedostatečně výkonného předměstského Mustangu, jsou dnes internetovými legendami právě proto, že jsou tak směšné. Je však dobrým příkladem toho, jak se mnozí z mužů, kteří podporují Trumpa, proměnili v dětinské karikatury sebe samých. I oni jsou malí kluci, kteří si hrají na drsňáky, ale pláčou nad tím, že se stali obětí liberálních elit, pokud jsou vystaveni jakékoli kritice.

Nevím, do jaké míry to může vysvětlit Trumpovu podporu mezi bílými ženami z dělnické třídy. (Tato čísla nyní klesají.) Ale možná i tyto ženy považují Trumpa jen za jednoho z nejobtížnějších a nejzlomyslnějších mužů ve svém životě, kterému je třeba vyhovět a odpustit mu.

Nejlepším příkladem toho, jak mu ženy poskytly volnost, bylo to, že na podzim roku 2016 vyšla najevo nahrávka Access Hollywood. Trump byl zachycen na audionahrávce, jak se chlubí tím, že je schopen osahávat ženy, protože je slavný. Republikánští lídři zpanikařili. Uvažovali, že tato míra vulgarity by jistě zabila Trumpovy šance u ženských voliček.

Místo toho se ženy objevily na shromážděních s tričky se šipkami ukazujícími přímo na místo, kde by je Trump mohl chytit.

Melania Trumpová zase poslušně hájila chlapectví toho všeho. "Někdy říkám, že mám doma dva kluky," řekla tehdy. "Mám svého malého syna a mám svého manžela. Ale vím, jak někteří muži mluví, a tak jsem to viděla." Trumpovy příznivkyně poskytly rozhovor v celostátní televizi a – v tragickém přiznání o stavu amerických rodin – se zdály být zmatené z toho, proč by měl být Trump považován za horšího než muži kolem nich.

Vzpomínám si, jak jedna žena řekla reportérovi, že její syn před ní takhle mluvil pořád. Součástí toho, jak jsem byl socializován do dospělosti, bylo vědomí, že kdybych takhle mluvil před svou zesnulou matkou – irskou Američankou z chudých poměrů – zazvonilo by mi v uších fackou, kterou by mi dala.

Nakonec se Trump bude i nadále chovat jako malý kluk a jeho voličská základna, voliči, kteří s ním zůstanou až do konce, ho omluví. Když se dospělý muž chlubí tím, že je statečný, je to nemužné a nechutné. Když malý chlapec vytáhne kartonový meč a uváže si kolem krku ručník jako plášť, je to roztomilé. Když bohatý a mocný starý muž fňuká, jak nespravedlivě se s ním zachází, mračíme se a odsoudíme ho. Když malý chlapec zafuní v slzách a řekne, že byl šikanován – dokonce s ním bylo zacházeno hůř než s Abrahamem Lincolnem – utěšujeme ho.

Donald Trump je nemužný, protože se nikdy nerozhodl stát se mužem. Prošel několika zkouškami, které by vytvořily dospělého člověka jakéhokoli druhu. Místo toho je dysfunkčním synem americké dělnické třídy a jeho podporovatelé, muži i ženy, se stali ustaranými rodiči, kteří terorizovaným učitelům vysvětlují, jaký je to hodný chlapec, i když dál zakládá ohně na chodbě.

Myslím si, že pracující lidé, jako jsem byl já, vědí, jaký je Trump "člověk". A přesto uspokojení, kterého se jim dostává, když vidí, jak Trump rozzuřil zbytek země, stačí k tomu, aby si zasloužil jejich shovívavost. Pochybuji však, že by jim Trump věnoval stejnou pozornost. Snad nejlépe to vyjádřil Howard Stern: "Zvláštností na tom všem je, že lidé, kterými Trump nejvíce pohrdá, ho nejvíce milují. Lidé, kteří z větší části volí Trumpa... Byl by jimi znechucen."

Tragédií je, že oni jím na oplátku znechuceni nejsou.

Zdroj v angličtině: ZDE