Turecko není stabilizačním faktorem na Blízkém východě

17. 10. 2019 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty
Boris Cvek ve svém článku Erdogana bohužel asi musíme jen prosit a poslouchat částečně vystihl podstatu syrského konfliktu, potažmo jádro uprchlického problému. Přijde mi absurdní, že se Evropská unie třese strachy před 3,6 miliony syrských uprchlíků a nechá se přitom vydírat bezskrupulózním autoritářem, který se běžně dopouští válečných zločinů na Kurdech, ať už v Sýrii nebo na domácí půdě. Kdyby byl Bílý dům schopenvykonávat rozumnou diplomacii, mohl turecké invazi do Sýrie zabránit spoluprací na politické dohodě mezi syrskými Kurdy, jež by vzala Turecku záminku k invazi. Jakkoliv je diplomacie obtížným řemeslem, hrozí-li rozsáhlá etnická čistka a masové vraždy, vždy se to vyplatí aspoň zkusit. Nyní už je zapotřebí na Turecko nemilosrdně tlačit: aby stáhlo svá vojska, jakož i sunnitské žoldáky a zabijáky ze Sýrie. Na místě jsou tvrdé mezinárodní sankce a další opatření, kupříkladu přerušení vojenské spolupráce s Ankarou.

Boris Cvek má pravdu, když píše, že se jeden z ekonomicky nejsilnějších regionů světa sesypal strachy z pár milionů uprchlíků. Navíc EU navzdory obecně sdílené představě o „otevřené náruči“ a „Mutti Merkel“ realizovala antiimigrační politiku, která buď přímo či nepřímo vedla ke smrti  tisíců, ne-li desetitisíců nešťastníků. Mezinárodní trestní soud (ICC) volá po trestním stíhání lídrů Evropské unie, jež viní z úmrtí tisíců migrantů, kteří se utopili ve Středozemním moři. Takže by bylo záhodno, aby EU přiznala svůj díl viny na uprchlické tragédii. Brusel by neměl na uprchlický problém nahlížet pouze represivní optikou.

Proč se syrští uprchlíci nevrátí do Sýrie, ptá s Boris Cvek? Nu, někteří se samozřejmě obávají Asadových mučíren, ale existují i další důvody, proč tito lidé zůstávají v zemích, které jim poskytly azyl. Prakticky každý Syřan, se kterým jsem hovořil, vyjádřil přání, aby válka už konečně skončila. Jenže bezpečnostní situace stále není mnohde příznivá, přičemž Erdoganova ilegální ofenziva jen přilévá olej do ohně. 

Mezitím Trumpova administrativa fatálně oslabila jednu z mála efektivních neislamistických bojových formací na Blízkém východě a poskytla Erdoganovi zelenou k invazi. Trumpův Bílý dům se tak stal spolupachatelem nelegální turecké intervence. Takto se z „nekonečných válek“ neodchází. Ostatně Trumpův kabinet Blízký východ neopouští, jak by se na první pohled mohlo zdát, neboť do Saúdské Arábie kvůli útokům na tamní ropnou infrastrukturu hodlá poslat 3 000 vojáků. Nyní se syrské jednotky YPG spolčují s Asadovým režimem i ruskými vojsky. Syrští Kurdové se tváří v tvář etnické čistce spojí proti Turecku s kýmkoliv, nicméně baathistický režim vůči jejich lídrům nebude postupovat v rukavičkách. Jenže co jim zbývá jiného? Masakry civilistů v rukou islamistických milic?

Ankara si mezitím zahrává s ohněm, když bombarduje pozice amerických speciálních sil na severovýchodě Sýrie a vědomě posiluje pozice syrských fundamentalistů včetně Daeše. Dochází k velice riskantním situacím, což se vzhledem k četným a mocným aktérům zapojeným do syrského válečného konfliktu dalo očekávat. USA už na Ankaru uvalily sankce a sám Trump je připraven rychle tureckou ekonomiku zničit, pokud ofenziva „ohrozí civilisty, mír, bezpečnost a stabilitu v regionu“. Jenže k tomu už zjevně dochází.

Hypotetické svržení Asadova režimu, porážka Daeše a vytvoření loutkového státu v režii Ankary by podle Cveka mohlo vést ke stabilitě širšího regionu a možnému řešení uprchlického problému. Nicméně Turecko, obdobně jako Saúdská Arábie nebo Katar, v syrském konfliktu podporovalo tzv. rebely včetně káidistů. A ti představovali nejefektivnější bojovou sílu syrské opozice. Kdyby se jim podařilo svrhnout Asadův režim, rozpoutali by etnické čistky proti alávitům, křesťanům a dalším.  Turecká vláda rovněž čelí obvinění z čilé spolupráce s Daešem; koneckonců její intervence v Sýrii reaktivovala některé spící džihádistické buňky. A žoldáci bojující po boku turecké armády stěží mohou představovat alternativu k asadovským bezpečnostním silám.

0
Vytisknout
7822

Diskuse

Obsah vydání | 22. 10. 2019