Jak moc je ČR epidemiologicky "bezpečnou zemí"?

16. 9. 2020 / Karel Dolejší

Premiér již delší dobu svádí obavy veřejnosti ze znova propukající pandemie na média - a čerstvé vyřazení ze seznamu bezpečných zemí na Slovensku zase "vysvětluje" údajnou křehkostí tamní vládní koalice. - Co nám nicméně o epidemiologické situaci říkají tvrdá čísla?

Podíl pozitivně testovaných v ČR se nehledě na rostoucí počet testů v posledních dnech zvýšil až na 12 %. A také reprodukční číslo viru R roste, takže jednoznačně hrozí plošné a exponenciální šíření nákazy.

Kdyby vláda ještě před několika týdny vyslyšela doporučení tehdejšího hlavního hygienika Rastislava Maďara a včas obnovila povinné nošení roušek v exponovaných veřejných prostorách, nemusela se epidemiologická situace až tak výrazně zhoršit.

Ať si Babiš žvaní co chce, zhoršila se natolik značně, že Niklas Zimmermann v komentáři pro Frankfurter Allgemeine hovoří o proměně vzorného žáčka v problémové dítě. Ve srovnání se sousedními zeměmi byla ČR již v červenci co do přírůstku nakažených nejhorší - ale vláda neudělala doslova nic. Ministr zdravotnictví dal dokonce Ústřední epidemiologické komisi čtyři měsíce prázdnin.

Zásadních systémových problémů, které samy laxní přístup vlády k pandemii vyvolaly, je ovšem několik. První a zásadní představuje "vševědoucnost" premiéra a jeho silná neochota přijímat zprávy, které se mu politicky nehodí do krámu.

Další potíž přinesl propagandistický kapitál, který se Babišovi ovládajícímu mediální prostor podařilo vytřískat z dočasných jarních úspěchů, které ovšem bez podstatné vládní pomoci za pochodu improvizovali zdravotníci, pracovníci integrovaného záchranného systému a občanská veřejnost šijící podomácku chybějící roušky. Tyto zásluhy si drze a neomaleně připsal Babiš osobně, ačkoliv především mu přísluší odpovědnost za to, že přinejmenším od února neprobíhaly prakticky žádné přípravy na vznikající pandemii. - A to co platilo o první vlně lze do značné míry tvrdit i vlně druhé, která právě přichází.

Za třetí, Babiš nejen že propagandisticky zneužil kolektivní úsilí těch, kdo se na rozdíl od něj s COVIDem-19 skutečně prali a dosáhli při odkládání pandemie významných výsledků, ale dokonce evidentně sám uvěřil vlastní propagandě. Uvěřil, že "jsme to zvládli" a "virus odešel", ačkoliv neexistoval jediný přijatelný důvod si něco takového myslet.

Za čtvrté, Babiš se během první vlny i v zahraničí neomaleně chvástal, zcela nepřiměřeně mírným úspěchům, kterých ČR v mezinárodním srovnání dosáhla. A opilý těmito "svými" úspěchy navíc házel špínu na plány Bruselu pomáhat hůře zasaženým zemím. Vejtahovství a nesolidárnost českého premiéra se mu nyní vrací v situaci, kdy se jeho imaginární úspěch v boji s pandemií rozplývá před očima. Nikdo nemá nejmenší důvod brát na něj ohledy.

Rozhodně nyní platí, že Česká republika není pro zahraniční návštěvníky tak docela bezpečnou zemí. Druhá vlna pandemie ji zasáhla nepřipravenou, v říjnu či listopadu zde proto může dojít právě k tomu přetížení systému zdravotní péče, jemuž se na jaře podařilo vyhnout díky plošné karanténě.

Bezpečnou zemí ovšem ČR není ani pro vlastní obyvatele. Premiéruje v ní totiž člověk trpící spasitelským komplexem, neschopný věcně vyhodnocovat zásadně důležité informace, který se proto opakovaně dopouští stejné chyby v podobě neuvěřitelného podcenění globální pandemie.

Význam zmíněných systémových problémů české vlády ale samozřejmě daleko překračuje kontext šíření koronaviru. Vezměte jedno klíčové politické téma vedle druhého - a všude zjistíte, že Babiš nedělá nic než neuvěřitelně povrchní populistické PR, které rozhodně nelze udržet v nějaké delší perspektivě.

Dost možná, že už ani celé další volební období.