Proč by generálové neměli šéfovat Pentagonu

11. 12. 2020

čas čtení 7 minut
Zvolený prezident Joe Biden překvapil pozorovatele nominací nedávno penzionovaného armádního generála Lloyda Austina na post ministra obrany - post, který by měl být obsazen civilistou, upozorňuje Peter Feaver.


Bidenův tým plně chápe, že Austin bude vyžadovat nejen potvrzení Senátem, ale také výjimku z požadavku, že žádný bývalý důstojník ozbrojených sil nemůže sloužit jako ministr obrany nejméně sedm let po odchodu z aktivní služby. Austin odešel do penze před pouhými čtyřmi lety.

Bidenův tým si věří, že výjimku získá - a zřejmě má pravdu - ale Austin bude mít spousty práce, aby uklidnil znepokojení jak v Kongresu, tak ve zbytku země, podle nichž by Biden měl jmenovat někoho, kdo by na toto místo nepotřeboval zvláštní výjimku.

Aby bylo jasno: Nikdo nenaznačuje charakterové vady u Austina, které by znamenaly, že té funkce není hoden. Podle všech měřítek sloužil se ctí a byl by silným kandidátem na libovolný počet významných pozic. Problém spočívá v jeho postavení nedávno penzionovaného generála jmenovaného právě na post ministra obrany.

Existují velmi dobré důvody, proč norma zakazující jmenování nedávno penzionovaných důstojníků ministrem obrany je tak silná, že ji doprovází právní výjimka - a že za takřka 75 let byla tato výjimka udělena pouze dvakrát. Civilní řízení znamená ozbrojené síly podřízené civilním lídrům, i když ozbrojené síly jsou silnější a populárnější než civilní politici - a i když je nařízeno něco, co by ozbrojené síly raději nedělaly (pokud je rozkaz legální). Bez silných ozbrojených sil by demokracie jako svobodný stát nepřežila. Bez civilního řízení by demokracie nepřežila jako svobodná demokracie. A čím silnější je vojenská instituce po finanční, politické nebo donucovací stránce, tím důležitější je zajistit civilní řízení.

Ve výsledku je záměrem, aby byl ministr obrany každodenním ztělesněním "civilního" v "civilním řízení". Vedle prezidenta je ministr jediným civilistou ve formálním schématu velení. Jako národ dlouho uznáváme, že silný civilní ministr podporovaný silným civilním personálem jeho úřadu je třeba k vyvážení institucionálně silných uniformovaných složek a štábu v každodenní politice Pentagonu.

Ale není Austin civilista, teď když je v důchodu. Skutečně ne. jeho primární životní zkušeností je vysoký vojenský důstojník, zůstává podřízen vojenské justici a pro většinu lidí je jeho jméno neodlučně spojeno s "generálem". Není jasné, zda veřejnost dělá velký rozdíl mezi penzionovanými a aktivními generály. Spíše je všechny považuje za příslušníky ozbrojených sil.

Samozřejmě, mnoho předchozích ministrů obrany mělo v životopise přinejmenším jistou vojenskou zkušenost. Ale ti nejúspěšnější ji měli poměrně epizodickou; William Perry a Robert Gates, dva nejoslavovanější ministři po studené válce, sloužili v uniformě jen po velmi krátký čas na počátku kariéry.

Kongres byl dvakrát přesvědčen k porušení normy. V roce 1950 poskytl prezidentu Trumanovi výjimku uprostřed korejské války, aby mohl jmenovat svým třetím ministrem obrany generála George C. Marshalla. Mccarthyisté jej sice obviňovali, že byl jako ministr zahraničí měkký vůči komunistům, ale spolu s Dwightem Eisenhowerem a Douglasem MacArthurem byl také jedním z nejpopulárnějších vojenských hrdinů 2. světové války. Ihned po svém schválení se Marshall stal členem Trumanovy administrativy s nejvyšší mírou podpory a důvěry u obou politických stran.

(Generál pěchoty Marshall musel za svého působení v Číně i za 2. světové války řešit delikátní organizační a politické úkoly vyžadující kompromisy a vyvažování protichůdných zájmů, což ho na budoucí roli ministra alespoň poněkud připravilo. O generálu pěchoty Austinovi toto říci nelze - pozn. KD.)

Podruhé k tomu došlo o 67 let později, v roce 2017, když Kongres povolil prezidentu Trumpovi výjimku pro jmenování generála Jima Mattise jeho prvním ministrem obrany. Opět, Mattis sebou nesl určitou politickou zátěž jako generál, který kritizoval politiku prezidenta Baracka Obamy na Blízkém východě. Ale vzhledem k vážným pochybnostem o Trumpově připravenosti stát se hlavním velitelem a rozsáhlým obavám ohledně kvality poradců v Bílém domě byl Mattis považován za spolehlivého člověka připraveného na svou práci od prvního dne. Bezprostředně po schválení se Mattis stal členem Trumpovy administrativy, který se těšil největší podpoře a důvěře obou politických stran.

Nepříjemným faktem je, že historicky vzato bylo jmenování penzionovaného čtyřhvězdičkového generála nebo admirála na post ministra obrany známkou slabosti - takřka vyslovením nedůvěry zbytku civilního týmu administrativy. Truman potřeboval Marshalla, protože jeho prezidentování se ocitlo v potížích, jeho dva předchozí civilní ministři obrany uboze selhali, bojoval ve válce v Koreji, kde prohrával, a kde velel mocný generál populárnější než on sám - dokonce patřil k jeho nejmocnějším politickým rivalům. Trump potřeboval Mattise, protože byl zjevně nepřipraven stát se nejvyšším velitelem a měl ve svém týmu jen slabý výběr talentovaných národněbezpečnostních poradců.

Nic z toho se nevztahuje na dnešek, takže je podivné, že se Biden vydal tímto směrem,

Nicméně bez ohledu na další nyní na Austinovi leží břemeno nápravy potenciálních škod na tradici civilního řízení. Zde jsou tři věci, které může udělat.

Za prvé, měl by dát jasně najevo, že chápe svou roli civilisty. Může to udělat symbolickými, ale smysluplnými způsoby. Jedním je trvat na tom, aby byl označován za "ministra" a ne "generála". Další je neopětovat vojenský pozdrav; podle správných vojenských zvyklostí civilista nesalutuje, pouze uniformovaný personál. Tato malá gesta by vyslala silný politický signál.

Za druhé, Austin by si do svého týmu poradců a na hlavní místa v rezortu měl zvolit vlivné civilisty a spoléhat na ně, nikoliv na bývalé vojenské kamarády. Měl by trvat na tom, aby generální štáb uznal, že tito civilisté vykonávají legitimní civilní dohled nad plány, politikou a operacemi. Může také dále obnovit rovnováhu mezi civilisty a vojáky trváním na tom, že jeho civilní poradci se nebudou snažit překračovat svou pravomoc, ale místo toho skrupulózně dodrží formální velitelské struktury.

Za třetí, Austin musí během slyšení v Senátu jasně komunikovat, že chápe důvod této normy a všech ostatních norem, na nichž závisí zdravé vztahy mezi civilisty a ozbrojenými silami. Měl by se věnovat jejich obnově po čtyřech bouřlivých letech, kdy je Trump opakovaně narušoval.

Pokud generál Austin úspěšně zvládne proměnu v ministra Austina, přinese určitou vítanou úlevu národněbezpečnostnímu establishmentu, který zoufale touží po návratu k normálnímu způsobu práce. Pokud ne, může se stát jednou z prvních ztrát během Bidenova funkčního období.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5537

Diskuse

Obsah vydání | 15. 12. 2020