Věčné rozhořčení

9. 12. 2020

Konzervativci vyměnili periodické revolty za permanentní revoluci, napsal Geoffrey Kabaservice.

Když jsem v roce 2009 začal psát historii Republikánské strany, hnutí Tea Party právě začínalo. Považoval jsem je za poslední opakování v zásadě cyklického populistického fenoménu. V té době jsem si myslel, že posune americkou politiku doprava, ale nakonec se jeho vliv vytratí. Země se pak na řadu let vrátí zpět do středu, až do další konzervativní protireakce.

Ale Tea Party ve skutečnosti nikdy nevymizelo. Zmutovalo. Stalo se Trumpovým hnutím, které zřejmě ovládne Republikánskou stranu a bude mít v nadcházejících letech velký vliv na politiku. Pokud kdysi nejlepším průvodcem po konzervatismu bývala kniha Arthura Schlesingera Jr. "The Cycles of American History", nyní by jím mohla být "Permanentní revoluce" Lva Trockého. Dobře známý vzorec konzervatismu, postup vpřed, konsolidace, ústup a obnova zmizel. Místo něj přišlo cosi, co vypadá jako MAGA Forever.

Periodické vyvření hněvu a nadšení zdola dodávalo konzervativnímu hnutí energii po dekády. První případ se týká spodní vlny izolacionismu a nativismu "America First" koncem 30. a začátkem 40. let. Senátor Joseph McCarthy a jeho Rudá hrozba následovali počátkem 50. let. Pak přišlo vzepětí kolem prezidentské kandidatury senátora Barryho Goldwatera v roce 1964 a podobné hnutí kolem prezidentských kandidatur Ronalda Reagana v letech 1976 a 1980. Pak došlo ke vzepětí, které Republikánům v roce 1994 přineslo většinu ve Sněmovně reprezentantů - a udělalo jejím předsedou Newta Gingriche - a nakonec Tea Party.

Tyto případy měly poněkud odlišné příčiny a setkaly se s různými stupni úspěchu. Společný měly v zásadě populistický charakter a do určité míry oponovaly establishmentu Republikánů stejně jako Demokratům; jejich energie vyvrcholily a pak se snižovaly, načež - až do Tea Party - následovala 10-15 let dlouhá období klidu.

Proč tyto cykly trvaly? Z jedné strany je těžké udržet jakékoliv politické hnutí v chodu na plný plyn po dlouhou dobu. Aktivisté mohou na chvilku zastavit svou práci a osobní život, když jejich snahy shromažďují síly a postupují k vítězství, ale to nelze dělat donekonečna. Stejně důležité je, že tato různá konzervativní hnutí dokázala zvolit přinejmenším nějaké lidi, kteří se opravdu snažili odstranit nespokojenost a uspokojit aspirace, které poháněly aktivismus zdola. Stručně řečeno, tito aktivisté, z nichž se stali zákonodárci, se rozhodli vládnout.

Ale přesně ty činy, které vedly k poznání politického procesu, zvládnutí systému, aby byly schváleny zákony nebo odstraněny excesy progresivistů a získáni noví voliči, aby došlo ke znovuzvolení, vedly většinu zapálených konzervativců k tomu, aby se stali umírněnějšími - nebo přinejmenším pragmatičtějšími.

Avšak Tea Party byla čímsi novým. Vzdálila se cyklickým vzorcům předchozích konzervativních hnutí. 87 Republikánů, co vkročilo do Sněmovny reprezentantů v roce 2010, vesměs pocházelo z účelově vytvořených konzervativních okrsků, takže se nepotřebovali umírňovat, aby získali voliče Demokratů nebo nezávislé voliče. Jedinou hrozbou jejich znovuzvolení bylo riziko, že budou během stranických primárek zastíněni kandidáty ještě pravicovějšími.

Mnozí z těchto zákonodárců skutečně nenáviděli vládnutí - a tak byli nepřekvapivě ve vládnutí mizerní. Dosáhli jistého úspěchu při rušení předpisů a omezování výdajů, ale na rozdíl od předchůdců se ukázali neochotní nebo neschopní věnovat se tvrdé práci a neuspokojivým kompromisům, které vládnutí vyžaduje. Jejich cíl "zrušit a nahradit" Obamův zákon o dostupné zdravotní péči se nezdařil z velké části proto, že nikdy nepřišli s žádnou náhradou za něj.

Kohorta Tea Party byla pozoruhodná zejména svým antiinstitucionalismem a porušováním norem. Jejím hlavním výdobytkem se stal zákon Budget Control Act z roku 2011, se zastropováním výdajů a sekvestracemi, ale nejsymboličtější akcí bylo uzavření vládních institucí v roce 2013. Tato negativita se vtělila v roce 2015 do House Freedom Caucus. Tento aktiv nebyl ideologicky o nic konzervativnější než jiné stranické frakce Republikánů, ale lišil se od nich odhodláním zničit spolupráci obou stran, znemožnit Obamovi schvalování zákonů a upřít mu legitimitu - a sesadit stranického kolegu Boehnera, který se jim zdál až příliš ochotný uzavírat dohody s Demokraty.

Na rozdíl od předchozích podob konzervativního hnutí byla opozice Tea Party vůči vládnutí a vlastnímu stranickému establishmentu vytrvalým znakem. Její frakce ve Sněmovně reprezentantů byla v roce 2012 nefunkční, když také většina aktivismu zdola ustupovala. Ale ideál žil dále - většinou online a mimo pozornost veřejnosti - prostřednictvím pokračující radikalizace zbývajících příznivců.

Charakteristická nedůvěra Tea Party vůči normám se stala evidentní s její podporou rasistické konspirační teorie, která bez důkazů tvrdila, že Obama je tajně v zahraničí narozeným muslimem a nemá právo zastávat úřad prezidenta (birtherism). Sociální média zrychlila šíření těchto konspiračních přesvědčení, jež dále podlomilo důvěru v zavedené instituce a objektivní pravdu. To znamená, že Tea Party ve skutečnosti nikdy nezemřela; její energie byly reaktivovány spolu s prezidentskou kampaní Donalda Trumpa - který samozřejmě patřil k předním hlasatelům birtherismu.

Trump v roce 2016 artikuloval rozhořčení, které bylo založeno na reálných problémech Američanů bez vysokoškolského vzdělání ve venkovských oblastech a postindustriálních městech, komunit, které byly zničeny mizením pracovních míst, dysfunkčností rodin a epidemií závislostí na alkoholu a drogách. Tea Party také kanalizovala hněv a rozčarování Američanů, kteří ztratili práci ve výrobě kvůli automatizaci a globalizaci, kteří měli pocit, že obě strany umožnily v ekonomice příliš velké zisky pro parciální zájmy a kteří se cítili opovrhováni kulturní elitou a ignorováni elitou politickou. Tea Party i Trumpovo hnutí byly také zakořeněny v konspiračních teoriích o zradě Demokratů a elit, údajném spiknutí s cílem zničit živobytí a tradice "skutečných Američanů" kvůli vlastním ziskům.

Trump si byl sám velmi dobře vědom kontinuity mezi hnutím Tea Party a svým vlastním. "Tito lidé jsou pořád zde. Nezměnili své názory," řekl reportéru Timu Albertovi. "Tea Party pořád existuje - až na to, že se jí dnes říká Make America Great Again."

Trump a Republikáni v Kongresu se mohli rozhodnout pro politiku, která by zlepšila životy jejich příznivců. Ale pohrdání Tea Party vůči politice přešlo na Trumpovu administrativu. Ačkoliv Tea Party tvrdila, že jejím nejposvátnějším principem je fiskální konzervatismus, Trumpovi příznivci nic nenamítali, když rozpočtové deficity během jeho funkčního období narostly na takřka 4 biliony dolarů. A navzdory ostudnému selhání administrativy při zadržování pandemie, která doteď zabila asi 270 000 Američanů, konzervativci jsou stále více přitahováni groteskní konspirační teorií QAnon, která zobrazuje Trumpa jako překvapivě kompetentního lídra zaměstnaného apokalyptickým bojem s Demokraty, kteří žerou děti a uctívají Satana.

A tak se konzervatismus za Trumpa dostal do bodu, který má podivně blízko k Trockému pojetí nekonečného, všeobsáhlého, celosvětového boje proti zaběhaným autoritám. Kmen kolem Tea Party a Trumpa zhruba odpovídá Trockého proletariátu, který sleduje vlastní zájmy proti všem ostatním třídám ve společnosti, bez aliance nebo kompromisu. A Trockého myšlenka celosvětové revoluce nachází vzdálenou ozvěnu ve spřízněnosti trumpovského populismu s iliberálním nacionalismem lídrů jako Viktor Orbán v Maďarsku nebo Vladimir Putin v Rusku, s nimiž sdílí zájem na oslabování mezinárodních závazků USA a poválečného mezinárodního řádu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
3537

Diskuse

Obsah vydání | 15. 12. 2020