Přechod na tzv. obnovitelné zdroje energie nebude žádná pohádka o princi na zeleném koni

Otazníky nad bojem o Hambašský les

11. 10. 2018

čas čtení 8 minut

Hambašský les (německy Hambacher Forst, historicky označovaný jako Bürgewald nebo Die Bürge a slangově přezdívaný jako Hambi) je zbytek kdysi rozsáhlého lesa východně od Jülichu mezi městy Cáchy (Aachen) a Kolín nad Rýnem v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Jedná se o posledních 200 ha lesa, který původně zaujímal rozlohu více než 4 000 ha a od roku 1978 byl postupně vykácen kvůli rozšiřování hnědouhelného dolu Hambach společnosti RWE. Snaha o záchranu zbytků Hambašského lesa se stala předmětem soudních sporů i protestních akcí aktivistů nejen z Německa, ale i z dalších evropských zemí.

Během posledního víkendu proběhla další velká demonstrace proti vyklučení hambašského lesa. Masivní protesty doprovázejí téměř každý projekt spojený s výroby energie. Hněv je pochopitelný, ale obnovitelná energie není možná bez pochopení hořké pravdy.

Hambašský les  ještě nebyl vyklučen. Přestože policie do značné míry vyčistila oblast od aktivistů kempujících na stromech, přesto se očekává, že protesty budou pokračovat nadále.

Klučení lesa to ale pravděpodobně jen těžko zabrání. Je to spíše jakýsi boj zadního voje, nicméně s vysokým symbolickým obsahem. Před začátkem klučení před 40 lety měl Hambašský les stále rozlohu 4 100 hektarů. Od té doby se těžké křovinořezy a bagry na uhlí neúnavně „prožírají“ ekologicky cennými stromovými porosty, vždy se zajištěním příslušných orgánů státní správy a podřízených orgánů, se souhlasem soudů. To vše je zarámováno měsíční krajinou hnědouhelného povrchového lomu, les se zmenšil na 200 ha. Dalších 100 hektarů má uvolnit cestu pro otevřené těžební jámy.

Demonstrace síly těžařské loby, nevěrohodný protest zelených

Nehledě k ekologickým důsledkům nemá klučení takřka žádný ekonomický a strukturálně politický význam. V Německu je výroba proudu z uhlí (v uhelné elektrárně) ustupujícím modelem. Uhelná komise zřízená německou vládou pouze jedná o harmonogramu konečného upuštění od výroby proudu z uhlí a zvládnutí strukturálních změn v uhelných revírech. Báňská lobby, která zahrnuje odbory IG BCE a velké části SPD vedle dotčených společností, chce co nejdéle posunout lhůtu konečného exitu z této technologie poškozující životní prostředí.

Environmentální organizace a s nimi spojení političtí činitelé se snaží o opak. Zdá se jisté, že právě tento kontroverzní areál pro zásobování stávajícími elektrárnami uhlí není v současné době zapotřebí. Je zřejmé, že báňské loby jde o demonstraci síly a vytvoření nevratných faktů. V Severním Porýní-Vestfálsku dostává politickou podporu nejen z vládnoucí koalice CDU/FDP, nýbrž  ale také z opoziční SPD. Zelení se proti tomu chtějí odlišit v zemském sněmu jako odpůrci těžby uhlí a zachránci lesa. Ovšem přesto to není zvláště důvěryhodné, protože závěrečná dohoda k problematice vyklučení již schválila zemská vláda v roce 2016, a tam zelení ještě byli s SPD za jedním stolem ve vládním kabinetu.

Tak jako tak, nejen o tuto stranu, ale také o velké části hnutí proti hnědému uhlí a životnímu prostředí jednají v rozporu s otázkami obnovitelné energie. Ústup od jaderné energie a využívání uhlí, který má v zásadě většinovou váhu, musí být kompenzován rychlým, masivním rozšířením regenerativní výroby energie. Zejména vzhledem k tomu, že poptávka po elektřině bude nadále růst v důsledku přechodu na elektrické pohony ve veřejné a soukromé osobní dopravě.

Protesty proti každému projektu

Samozřejmě, nutnost rozšíření odpovídajících kapacit výroby elektrické energie je také spojena s masivními zásahy v kulturní krajině a v ekosystémech. Jedná se o velké systémy, jako jsou pobřežní a mořské větrné elektrárny a nové moderní vysokonapěťové elektrické vedení a zařízení pro ukládání energie, které by měly kompenzovat nevyhnutelné výkyvy při produkci ekologické elektrické energie.

Přesto prakticky každá větrná farma nebo přenosová trasa elektrické energie, naráží již od časného stadia plánovací přípravy na silnou opozici místních občanských a environmentálních organizací a místních politických organizací. To se týká také přečerpávacích vodních elektráren (PSW = Pumpenspeicherwerke), kde se využívá přebytečná elektřina k čerpání vody na vyvýšené místo, což umožňuje, aby se v případě potřeby znovu spustila dolů s využitím turbín pro výrobu elektřiny. Několik velkých projektů, jako například PSW v Atdorfu v jižním Schwarzwaldu, bylo již zrušeno kvůli masivním protestům a odpovídajícím prodlevám při plánování. V současné době jdou aktivisté  - často podporovaní všemi politickými stranami - především v Sasku a Bavorsku na barikády, aby se zabránilo stavbám tras, které by měly přepravovat elektrickou energii produkovanou na moři do průmyslových regionů a metropolitních oblastí.

Podobný pohyb vzniká celonárodně proti novým větrným farmám. Ve Wismaru je to iniciativa "Volný horizont - akční aliance proti nekontrolované expanzi výstavby větrných elektráren" proti novým offshore parkům. Také tu jsou demonstrace proti "strojům ničícím přírodní a zdravotní podmínky" v okrese Brandenburg Oder-Spree. Dokonce v Severním Porýní-Vestfálsku nejsou pouze odpůrci hnědého uhlí, ale také četné iniciativy, které volají po zastavení rozšiřování větrné energie, protože by to snížilo kvalitu života, stejně jako hodnotu domů na místech s větrnými elektrárnami. Dokonce i rozsáhlé fotovoltaické systémy vedou občany v mnoha oblastech na barikády, obavy jsou především z devastace krajiny. Snaha spočívá v tom „že by z této oblasti, která je tak úžasně idylická a kde je možno vidět v noci divoké srnky, by měl být solární park“, jak uvádí obyvatelka v Zerbst (Sachsen-Anhalt) v lidovém hlasování jako motivaci odporu k odporu proti fotovoltaickým elektrárnám.

Zapotřebí je politická odvaha

Všechny tyto protestní pohyby mají společné motto: "Energiewende (obnovitelná energie) ano prosím. Ale ne s námi." Na otázku po možných alternativách ke kritizovaným projektů pokrčí obvykle rameny nebo jsou předkládány absurdní návrhy. Jiné lokality jsou mnohem výhodnější, mohlo by se nakonec dovážet větší množství zelené elektřiny z Norska a zajištění elektrické energie by mohlo být decentralizováno. To může být schůdné řešení pro malé a středně velké obce, ale to neřeší, jak by se daly zásobovat aglomerace, jako je Porůří, a klíčové oblasti v Bavorsku a Bádensku-Württembersku, nejen bez jaderných a uhelných elektráren, ale i bez větrných elektráren a nezbytných tras pro přenos elektrické energie.

Radikální přechod na regenerativní výrobu energie a tepla je nepochybně nezbytný, především z ekologických a klimatických důvodů. Realizace tohoto přechodu ale vyžaduje rozhodné kroky vlády a politickou odvahu. Nepochybně je třeba věnovat se boji proti krátkodobým ekonomickým zájmům při těžbě hnědého uhlí, také i pro Hambašský les. Ale právě angažovaným ekologickým bojovníkům by bylo dobré zprostředkovat několik nepříjemných pravdivých skutečností. Rozšíření produkce obnovitelné energie není žádnou poníkovou farmou anebo idylou "zpět k přírodě". Může to být dokonce hodně ošklivé pro vlastníky pozemků a obyvatele z oblastí přiléhajících k výstavbě takovýchto nezbytných zařízení. Protože elektřina může být dodávána do zásuvek i bez uhlí a jaderné energie. Ale musí se tam nějak dostat.

Článek na serveru Cicero.de v němčině.

0
Vytisknout
10508

Diskuse

Obsah vydání | 16. 10. 2018