Chášakdží jako pěšák blízkovýchodní šachovnice: Boj o budoucnost sunnitského islámu

22. 10. 2018

čas čtení 7 minut
"V posledních dvou dekádách jsem monitoroval řadu kauz novinářů, kteří byli v Turecku zavražděni," říká turecký zástupce v organizaci Reportéři bez hranic Erol Onderoglu. "Můžu bez pochyby říci, že toto je vůbec první případ, kdy Erdogan tak hlasitě tahá na světlo vyšetřování a vyjadřuje mu podporu."

Ankara a Rijád hrají geopolitickou hru o kontrolu sunnitského světa - a smrt novináře Džamála Chášakdžího se stala součástí jejich sporu, napsal Mark Mackinnon v listě Globe and Mail. Důsledky Chášakdžího smrti vrhají světlo nejen na hluboké politické rozdělení Saúdské Arábie, ale také na dlouhotrvající soupeření mezi Tureckem a Saúdskou Arábií o to, která ze zemí - a která ideologie - by měla vést sunnitský svět.


Rivalství má kořeny v revolucích Arabského jara v roce 2011, které rozdělily sunnitský svět na Blízkém východě do dvou táborů. První, který vítal povstání a následující zvolení lídrů spojených s islamistickým politickým hnutím známým jako Muslimské bratrstvo, je veden tureckým prezidentem Recepem Erdoganem, jehož Strana spravedlnosti a rozvoje má vazby na zmíněné hnutí. Turecko poskytlo finanční a diplomatickou podporu vládám spojeným s bratrstvem, které vzešly z revolucí v Tunisku a Egyptě.

Druhé uskupení blízkovýchodních států tvořené těmi, kdo jsou zděšeni změnami v regionu, se soustředí kolem ultrakonzervativní saúdské královské rodiny, která označila bratrstvo za "teroristickou" organizaci. Saúdská Arábie a její spojenci podporovali převrat v roce 2013, který svrhl vládu bratrstva v Egyptě a uvalil na zemi vojenskou vládu.

V prvním loňském komentáři pro The Washington Post, poté co opustil Saúdskou Arábii a odjel do Virginie, Chášakdží napsal, že saúdský korunní princ Muhammad bin Salmán "pohrdá Muslimským bratrstvem".

Chášakdží do bratrstva vstoupil v mládí a využíval své komentáře v Postu, aby tvrdil, že západní lídři musejí s touto skupinou jednat, pokud se chtějí dočkat demokracie na Blízkém východě. Mnozí z tisíců dalších arabských novinářů a disidentů, kteří po převratu v Egyptě a kolapsu Arabského jara nalezli útočiště v Turecku, byli také s bratrstvem spojeni.

V Istanbulu, který Chášakdží navštívil před plánovanou svatbou s tureckou doktorandkou, mohou arabští disidenti kritizovat své vlády a pokračovat v politických aktivitách způsobem, jaký by byl doma nemožný.

Nyní byla vyslána zpráva: Nejsou v bezpečí - dokonce ani zde, pod Erdoganovou ochranou.

"Existují dvě soupeřící vize Blízkého východu, které se kvůli Chášakdžímu střetají," říká Suat Kinilioglu, bývalý turecký poslanec pobývající nyní v Oxfordu. "Existuje polarizace mezi monarchiemi, které si přejí status quo, a bratrstvem, které chce změnu. Džamál Chášakdží byl ztělesněním zmíněného v saúdském případě."

Turecká policie je přesvědčena, že Chášakdží byl zavražděn a rozčtvrcen krátce poté, co 2. října vstoupil na saúdský konzulát. Turecká média oznámila, že z Rijádu byl vyslán patnáctičlenný vražedný tým vedený zpravodajským agentem, který byl často fotografován s korunním princem.

Turecký hněv kvůli údajné Chášakdžího vraždě byl od počátku zjevný. Erdoganova vláda vyvíjí na Rijád a zejména na korunního prince Muhammada setrvalý tlak. Nechává takřka každodenně do médií unikat detaily ohledně vyšetřování. Titulky ohledně toho, co Saúdové údajně Chášakdžímu udělali, a jasná insinuace tureckých představitelů, že jsou přesvědčeni o tom, že za věcí stojí korunní princ, komplikují americko-saúdské úsilí o nalezení diplomatického řešení krize.

Analytici tvrdí, že regionální mocenské soupeření objasňuje, proč Turecko, které není příliš často považováno za baštu svobody médií, z kauzy udělalo až tolik.

"V posledních dvou dekádách jsem monitoroval řadu kauz novinářů, kteří byli v Turecku zavražděni," říká turecký zástupce v organizaci Reportéři bez hranic Erol Onderoglu. "Můžu bez pochyby říci, že toto je vůbec první případ, kdy Erdogan tak hlasitě tahá na světlo vyšetřování a vyjadřuje mu podporu."

Turecká novinářka Banu Guvenová, která byla opakovaně vyhozena z práce kvůli odmítání autocenzury, tvrdí, že Erdoganovo chování během krize není vedeno obavami o svobodu projevu, ale hněvem nad tím, že Chášakdží, novinář, který s ním mnohokrát dělal rozhovor, byl zřejmě zabit v Istanbulu, jemu rovnou před nosem.

"Turecko neí jen tak nějaká země. Turecko má za prezidenta Erdogana a jeho styl politiky, a [Saúdové] přesto vyslali své muže a provedli toto," říká Guvenová. "To je velmi znepokojující."

Chášakdží přivítal revolty Arabského jara a byl výrazně kritický vůči převratu v Egyptě, za nímž stáli Saúdové.

Boj o vliv mezi Ankarou a Rijádem probíhá od Západního Balkánu až po Střední Asii - a obě země horečně staví mešity v zemích jako Bosna a Hercegovina či Kyrgyzstán ve snaze šířit svůj vliv, stejně jako odlišné interpretace islámu. Mešity stavěné Tureckem obecně hlásají umírněnější, mainstreamovější formu náboženství, zatímco imámové školení Saúdy prosazují ultrakonzervativní wahábismus.

Turecko a Saúdská Arábie jsou také ve při ohledně americko-izraelských snah konfrontovat Írán - zemi, s níž má Turecko silné ekonomické vazby - stejně jako nejasného plánu Trumpovy administrativy ohledně mírového urovnání izraelsko-palestinského konfliktu. Saúdská Arábie potichu toleruje kroky jako stěhování amerického velvyslanectví do Jeruzaléma, zatímco Erdoganova vláda byla nahlas proti.

I tam, kde se Erdogan a Saúdové shodují, jako ohledně syrské války, jejich prostředníci často bojovali proti sobě, když zrovna neválčili s vládními silami.

Chášakdží se cítil v Erdoganově alternativním modelu islamistické politiky dobře v bezpečí. Nyní je jasné, že to byla iluze. Po jeho zmizení se i další arabští disidenti cítí méně spokojeně.

Rajíd Sálih, šéf Syrské civilní obrany spíše známé jako Bílé přilby, tvrdí, že jeho vlastní organizace má s tureckou vládou "dobré vztahy". Ale mnozí z 3,5 milionu Syřanů žijících v Turecku už byli vyděšeni loňským zavražděním Orúby Barakata, opozičního novináře, který byl se svou dcerou ubodán v istanbulském bytě jiným Syřanem.

Chášakdžího smrt znamená další důvod pro znepokojení.

"Všechny tyto incidenty samozřejmě přinášejí starosti," říká Sálih, jehož skupina koordinuje práci z kanceláře v Istanbulu. "Způsobili, že chováme podezření ohledně toho, co se může v budoucnu přihodit."

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
10012

Diskuse

Obsah vydání | 24. 10. 2018