Financial Times: Zruší ústřední banky dluhy států?

15. 10. 2012

čas čtení 4 minuty

Na zasedání MMF v Tokiu o tomto víkendu bylo zřejmé, že vlády mají potíže jak nalézt správnou rovnováhu mezi omezováním státních dluhů, které nyní v rozvinutých ekonomikách přesahují 110 procent HDP, a jak zároveň stimulovat ekonomiku, píše v deníku Financial Times známý ekonom Gavyn Davies. Jednou radikální možností, o níž se nyní hovoří, by bylo zrušit tu část vládních dluhů, které na sebe převzaly centrální banky v rámci tzv. kvantitativního uvolňování (tj. tištění peněz). Konec konců by to neměl být takový problém, protože jak vláda, tak ústřední banka jsou součástí státního sektoru.

Adair Turner, předseda britské UK Financial Services Agency a údajný kandidát na budoucího šéfa ústřední Anglické banky pronesl minulý týden projev, v němž argumentoval, že bude zřejmě nutno v Británii uvažovat o neortodoxních řešeních. Dva britští novináři prozradili, že podle Turnerova "soukromého názoru" by bylo možno některé vládní obligace, které koupila Anglická banka, zrušit, a stimulovat tak ekonomiku. Turner se od tohoto návrhu v sobotu veřejně distancoval. Avšak o věci se teď bude veřejně diskutovat.

Nikdo v soukromém sektoru by zrušením těchto obligací nepřišel o žádné peníze, protože tyto obligace už banka od státu odkoupila za tržní ceny. Záporný dopad by to mělo jen na ústřední banku, která by tím okamžitě přišla o svou kapitálovou základnu. Klíčovou otázkou je, zda by to vadilo.

Máme-li to pochopit, musíme se zeptat, proč vlády financují svůj deficit vydáváním obligací a ne prostě tím, že by požádaly ústřední banku, aby jim natiskla peníze - což by zadluženost státu nezvýšilo. Odpovědí je obava z inflace. Když vlády provozují deficitní rozpočet, stimulují tím ekonomiku poptávkou. Prodávají-li na pokrytí deficitu obligace, spotřebuje to soukromé úspory a zbývá jich méně na financování soukromých investic. Prodej státních obligací také vede k zvýšení úrokových měr. Soukromý sektor také očekává, že se obligace budou muset někdy splatit, což znamená, že jim v budoucnosti stoupne zdanění. To omezuje dnešní výdaje soukromých firem. Prodej státních obligací prostě má na ekonomiku zbržďující efekt.

Kdyby vláda obligace neprodávala, ale jen požádala ústřední banku, aby ta tiskla peníze, žádný zbržďující efekt na ekonomiku by to nemělo. Potenciálně by kvantitativní uvolňování, tedy tištění nových peněz mělo vyvolat inflaci.

Jenže zatím kvantitativní uvolňování žádnou inflaci nevyvolalo. Kdyby byly obligace, které nyní vlastní ústřední banka, zrušeny, dlouhodobý zbržďující dopad existence obligací na ekonomiku by byl také zrušen, což znamená, že by to okamžitě stimulovalo ekonomiku. Snížilo by se také břemeno státní zadluženosti.

Ústřední banky v současnosti vlastní tak obrovské množství vládních dluhů, že dopad zrušení vládních obligací by byl velký. A stimulace by byla ještě větší, kdyby ústřední banky, namísto pouhého zrušení dosavadních dluhů, souhlasily, že i v budoucnu budou přímo financovat rozpočtový deficit tištěním peněz. Tak bychom se skutečně dostali do světa "peněz rozhazovaných lidem z vrtulníků" a došlo by k zrušení hranic mezi fiskální a měnovou politikou.

Mimo období válek normálně rozvinuté ekonomiky o takovémto řešení neuvažovaly. Potenciální inflační dopady byly vždycky považovány za příliš nebezpečné na to, aby se pustily ze řetězu.

Pro mě to platí i nadále, uzavírá Gavyn Davies. Jenže jiní ekonomové jsou daleko více znepokojeni nebezpečím deflace než inflace. Davies poukazuje na to, že i známí ekonomičtí komentátoři Financial Times Samuel Brittain a Martin Wolf dávají přtednost peněžnímu financování deficitů před "trvalým utahováním opasků a hospodářskou stagnací". Naopak Paul Krugman si myslí, že by tento přístup vedl k hyperinflaci.

Zdá se však, že džin brzo unikne z lahve a o zrušení státních dluhů ústředními bankami se teď začne živě diskutovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE (Placený přístup)

0
Vytisknout
12132

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2012