Erdoganovy pravomoci musí kontrolovat spíše občanská opozice než instituce

27. 6. 2018

čas čtení 4 minuty
Příznivci hlavní opoziční Republikánské lidové strany (CHP) jsou překvapení a naštvaní, píše Barcin Yinancová. "Kde v této zemi žijí lidé jako já a myslící jako já, že jsme byli usvědčeni z tak velkého omylu? Pokud vyhrál s takovým náskokem, v naší zemi je "jiný" svět. Jak to, že jsme o něm věděli tak málo?," ptá se jeden příspěvek na Twitteru.


Významná část příznivců CHP žije ve svých komfortních zónách, neobtěžují se navštívit jiné části svého domovského města a přejíždět mezi velkými metropolemi a rekreačními pobřežními městy, nikdy nevstoupili do města v centrální Anatolii. Když se stále setkávají s lidmi jako jsou oni sami, myslí, že všichni jsou jako oni. Ale musejí se vyrovnat s faktem, že výsledek voleb ve skutečnosti odráží rozdělení Turecka zhruba v poměru 70 : 30. Na jedné straně máte konzervativní masu tvořící polovinu obyvatelstva ve velkých městech a výraznou většinu v Anatolii. Na druhé kombinaci sekularistů, sociálních demokratů, levičáků, liberálů, prozápadnějších segmentů společnosti, které tvoří druhou polovinu společnosti ve velkých městech a těsnou většinu v některých pobřežních městech.

Zatímco rozdělení na odpůrce a příznivce Erdogana v poměru 50 : 50 zůstává beze změny, když se podíváte na volební výsledky prezidentských i parlamentních voleb, odrážejí rozdělení politické mapy Turecka v poměru 70 : 30. Lidová demokratická strana (HDP) k tomuto rozdělení pouze přidala etnický rozměr, což 30 % trochu prospělo.

Recep Tayyip Erdogan prokázal, že si získal silnou základnu loajálních příznivců tvořících zhruba 40 % voličů. I když jsou s některými aspekty jeho vlády - ekonomickými potížemi, vzdělávacím systémem, nezaměstnaností, přítomností syrských uprchlíků - možná nespokojeni, podporují ho, jako by fanoušek podporoval fotbalový klub. Nemusíte mít rádi trenéra nebo vedení klubu, ale svůj klub neopustíte.

Erdogan získal 52,6 % hlasů, zatímco jeho strana AKP 42,4 %. Nějakých 11,2 % pro koaliční Stranu nacionalistického hnutí (MHP) ukazuje, že Erdogan dokázal dosáhnout znovuzvolení v prvním kole i udržet většinu v parlamentu díky podpoře šéfa MHP Devleta Bahceliho.

Velká porážka potkala CHP, zatímco ironickým vítězem je její prezidentský kandidát Muharrem Ince. Během několika měsíců dokázal vytvořit základnu příznivců své politické strany přesahující 30 %, poprvé za 41 let. Ačkoliv podpora byla mobilizována pro Inceho, totéž neplatí o parlamentních kandidátech strany. Jak by mohla CHP očekávat lepší výsledky, když počet žen a mladých na kandidátce byl tak nízký?

CHP ztratila část hlasů ve prospěch HDP a některé ve prospěch IYI. To první je pochopitelné, protože někteří volí strategicky, což umožnilo HDP překročit hranici 10 % a tak zabránilo vládní straně AKP, aby sama o sobě získala parlamentní většinu.

Ačkoliv přechod hlasů od CHP k IYI je primárně vinou CHP, Meral Aksenerová z IYI se dopustila omylu, když se obrátila na voliče CHP, místo aby se snažil vzít hlasy MHP a AKP.

Bahceliho politika se od Erdoganovy neliší, takže mu situace nečiní problémy. Ale podle očekávání jeho příznivců bude usilovat o určitá privilegia pro provinční organizace, zejména před místními volbami. To znamená, že Erdogan bude mít prostor pro one man show.

S oslabeným parlamentem a oslabeným systémem brzd a rovnováh se Erdogan nesetká s výraznou opozicí politických stran nebo institucí, jejichž nezávislost nebo autonomie erodovala. Ale jak řekl (turecký spisovatel a novinář, politicky neoimperialista - pozn. BL) Mustafa Akyol, zatímco bude vládnout s lidovou podporou, bude čelil také lidovému odporu. Občanská opozice předvedla významné výkony. Navzdory frustraci se Erdoganovi oponenti budou neúnavně snažit najít způsoby, jak mu dál dýchat na krk.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
5984

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2018