Monitor Jana Paula : Při interrupci usmrcený lidský plod nevypadá lépe než usmrcená slepice

27. 6. 2018 / Jan Paul

čas čtení 3 minuty

Tak se česká veřejnost opět dozvěděla něco, co se mezi lidmi jen šuškalo. Drastické záběry usmrcených - či korektněji řečeno - uhynulé drůbeže obletěly česká média, a rozvířily hladinu veřejného mínění tak, že tzv. obchodní řetězce jsou rozhodnuty postupně snižovat prodej vajec z klecových chovů do úplného ukončení. Jak je to od nich milé. Šokující záběry provokují k otázkám, kdo je vlastně vinen. Konzument ukazuje na chovatele, a chovatel, onen „výrobce“ vajec zase na ty, kteří investigativně vnikli do drůbežárny, a zprostředkovali veřejnosti pravdivý obraz odstrašujícího chovu.

 

Několikrát jsem v minulosti v Britských listech poukazoval na nadměrnou konzumaci masa, kterou alespoň já považuji za skutečného viníka současného stavu. Nadměrná konzumace, která nutí výrobce za každou cenu uspokojit trh, má na svědomí to, co nyní vidíme v médiích, a to vidíme jenom malý střípek toho, co se jinde a v jiných případech děje v mnohem větším a ještě hroznějším měřítku. Není přece problém vyhledat hrůzostrašné filmy dokumentující výrobu masa z ryb, prasat, tzv. jatečního skotu, anebo pěstování ovoce a zeleniny. Není problém vyděsit se při pohledu na zaměstnance skleníku, kteří oděni v neprodyšných skafandrech postřikují rajčata a jiné ovoce jedovatou  látkou.

Problém je přiznat si svůj podíl viny v nestřídmosti a v přejídání. Pokud by obchodní řetězce byly opravdu důslední, nemohly by z tzv. živočišné výroby prodávat v podstatě nic. Zdá se, že neviditelná ruka trhu nic nevyřeší, a tak s každým vajíčkem, které se chystáme sníst, bychom měli mít před očima záběry zubožených zvířat. A to je princip svědomí, který by měl platit ve všem. Naše tzv. civilizovaná společnost je ale v mnoha ohledech pokrytecká. Na jedné straně ji šokují fotografie zmrzačených zvířat, na straně druhé třeba zavírá oči před brutálními obrázky zachycujícími to, co zbylo z lidského plodu při podstoupení tzv. umělého přerušení těhotenství.

Ani jedno, ani druhé, není dle mého názoru obhajitelné, a usmrcený lidský plod nevypadá o nic lépe, než usmrcená slepice. A co hůř, podle mnohých, by mladiství obrázky po interrupci roztrhaných lidských tkání neměly z etických důvodů vůbec vidět, ale komu jinému než jim by už mělo smysl je ukazovat? Nedovedu si představit, jak by vypadala žurnalistika a zpravodajství bez obrazové dokumentace, která je mnohdy jedinou přesvědčivou  informací, kterou má veřejnost právo znát, než se každý jednotlivec podle svého vlastního svědomí svobodně rozhodne co si zvolí.

Pozn. red.: V zájmu přístupu k věcným informacím je zde nutno citovat informace jednoho britského gynekologa, publikované v britském rozhlase asi před  týdnem v souvislosti s pokračujícím zákazem potratů v Severním Irsku, i poté, co Irská republika v referendu rozhodla o zrušení zákazu potratů. Gynekolog poukázal na to, že brojit proti potratům do 12 týdnů těhotenství je pokrytecké, protože při používání antikoncepce dochází u žen v obrovském měřítku k právě takovým potratům - a proti užívání antikoncepce nikdo neprotestuje.

0
Vytisknout
6907

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2018