Je NATO "posedlé" Ruskem?

27. 6. 2018

čas čtení 1 minuta
To že je NATO zaměstnáno ruskou hrozbou způsobuje, že se někteří spojenci cítí zanedbáváni, píše Jill Aitorová. Stačí si přečíst rozhovor s portugalským ministrem obran Josém Albertem Azeredem Lopesem.


Takže je to spravedlivé? A nedokážeme splnit závazky vůči kolektivní obraně, když se příliš úzce zaměřujeme na jednoho protivníka, který je pro mnohé velkým problémem, ale jiní jej považují v nejlepším případě za periferní hrozbu?

Abychom na tuto otázku odpověděli, musíme chápat povahu hrozby. Problém v případě Ruska spočívá v tom, že povaha hrozby se dramaticky liší v závislosti na zemi, o niž jde. Jistě lze přesvědčivě argumentovat, že hrozba z Moskvy je hluboká pro státy na východním křídle. Ačkoliv jde možná o přílišné zjednodušení, anexe Krymu prokázala, že ruský prezident Vladimir Putin je ochoten porušovat mezinárodní právo za účelem geopolitického vítězství. Státy kolem ruské hranice jsou ve složité pozici a NATO jim mělo věnovat větší pozornost.

Zahraničněpolitický ředitel Centra pro evropskou reformu Ian Bond to v textu pro Carnegie Europe vyjádřil takto: "Rusko je hrozbou pro Evropu pouze proto, že to Evropa připouští. Vladimir Putin byl velmi obratný v maximalizování účinnosti nástrojů, které vlastní, čímž udržuje Západ v nerovnováze a způsobuje, že jeho lídři se cítí impotentní."

Jak tvrdí, "hrozby jsou funkcí relativní moci, v níž je Evropa Rusku zdaleka nadřazena, a relativní vůle, která chybí."

To neznamená říci, že Rusko není hrozbou, jíž je třeba čelit. Ale konkrétně pro NATO politika a doktrína - a což je možná nejdůležitější, investice - by měly odrážet kolektivní hrozbu, kterou Rusko představuje. Je to země se stále sofistikovanějšími kapacitami pro hybridní válku a silnou vojenskoprůmyslovou základnou.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
8292

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2018