Zbraně hromadného ničení v Česku (2)

27. 6. 2018 / Beno Trávníček Brodský

čas čtení 6 minut

Jel jsem nedávno autem z Havlíčkova Brodu do Hradce Králové. Málokdy dlouhé trasy jezdím svépomocí, raději mám hromadnou dopravu, ale tady to tak nakonec dopadlo. Kousek za Brodem u poutní Svaté Anny jsem dojel řadu aut. Vepředu jí vévodil modrý kamion. Vlekli jsme se za ním mezi lesíky cca 40 km/h v kopci a 60 po rovině. Až do poměrně vzdáleného Ždírce nad Doubravou. Pro konzervativního šoféra tam moc bezpečných míst k předjíždění není, ale člověk si alespoň po čase prohlédne pěknou krajinu. Nebylo dobře vidět co je kamion v čele karavany zač, ale kýval se ze strany na stranu jako přetížený dromedár - jen uskočit ze stezky směr oáza. Ve Ždírci už se mu to skoro povedlo. Být kruhák na příjezdu trochu víc sklopený – šla možná ta modrá lochneska k zemi a odskákala neznámo kam. Naštěstí pro všechny zúčastněné se to nestalo a dromedár za stálého plížení a kývání odbočil na Hlinsko.


Skoro celou cestu jsem pak přemýšlel, co všechno mohla tahle potenciální zbraň hromadného ničení způsobit a co jí podobné už u nás způsobit stihli. Podle mne je úplně falešná naše oblíbená hra na shovívavou, že za všechno může dopravní firma, která donutí šoféra vyjet i za každou cenu a tak je všechno vlastně OK. Spíš bych řekl, že celý systém přepravy dálkových nákladů v Česku je poněkud šílený, nebezpečný a zralý k zásadní změně. Pak se nelze divit, že uvidíte u cesty hořící kamion; slyšíte, jak se na D1 srazily čtyři kamiony do kupy nebo najdete pod dálnicí v potoce kamion, který sem přilétl z vyššího patra a právě vypouští do potoka naftu ze svých čerstvě potrhaných palivových nádrží. O zabíjení a mrzačení lidí nemá cenu mluvit – každý si představí, co dokáže ve špatnou chvíli a špatným směrem letící nákladní projektil, co stihne zničit během letu a jak to vypadá v epicentru dopadu této neřízené střely hromadného ničení.


Zoufale se mi nedaří vyvolat demokratickou všediskusi na téma jak a kdy u nás přesunout významnou část tranzitujících nákladů z vozovek na naši rozsáhlou železniční síť proto, aby se všem už konečně ulevilo! Neustále jen slyšíme, že nestačíme budovat a opravovat vozovky, že neumíme zrealizovat správný mýtný systém, že starostové obcí jsou zoufalí z průjezdů kamionů (můžu si takové televizní zprávy klidně vyrábět sám…).


Určitě řadu lidí napadne – ekoterorista – levičácký fanatik – pořád by něco někomu nařizoval – kde je svoboda našeho podnikání! K tomu drobná poznámka: Ačkoli dělení politiky na levou a pravou je ošidné – dá se říci, že levicové principy budou víc o veřejném zájmu a pravicové o zájmech partikulárních. V moderní době, kdy už politická inteligence přece jen o kousek pokročila, bychom ale spíš měli hledět na výsledek a k jeho dosažení volit takové konkrétní postupy, které jeho dosažení umožní. Hlavně bychom ale měli od takových úvah oddělit tržní princip, který je tu od nepaměti a bude tu dál bez ohledu na momentální míru jeho pokřivení jakýmkoliv režimem.


Nechme tedy logickým tržním principům, co dobře umí řídit. To, co neumí (což je u nás ověřeno zpravidla skoro třiceti lety neúspěšných pokusů - a o jedné takové věci tu právě píšu) ŘEŠME JINAK. V právním státě optimálně pomocí přehledných předpisů, jejichž plnění bude vymoženo (bič). Jako cukr může být v tomto konkrétním případě použita moudrá cenová politika železnice.


Synergie


  • Minimalizace neúměrného skladování surovin a výrobků v kamionech.

  • Pokud se dramaticky zmenší počet průjezdů kamionů, je možné, že při započítání všech má dáti a dal, vyjde mýtní systém jako zbytečný.

  • Významně poklesne hlukové a imisní zatížení dotčených sídel, počet dopravních zranění a úmrtí, počet vodních toků či spodních vod znečištěných například naftou, počet zbytečných a drahých výjezdů Integrovaného záchranného systému a dalších odborníků placených z veřejných prostředků k haváriím.

  • Železnice jako celek dostane katalytický impuls k celkovému rozvoji včetně výstavby vysokorychlostní části, která může (a samozřejmě jednou i bude!) vysokorychlostně přepravovat také tranzitní náklady.

  • Je možné, že cizí tranzitní náklady budou dál ostentativně jezdit na kamionech, budou se pak ale muset patrně vyhýbat Česku. To nás ale v rámci ochrany životního prostředí spíš potěší. Navíc to bude prostor pro chytrou cenovou politiku železnice.

Máme jednu z nejrozsáhlejších sítí železnic, tak už se konečně přestaňme drbat levou rulou za pravým uchem a začněme stavět na železnici síť praktických překládacích stanic pro standardizované kontejnery, které lze přepravovat i na kamionech. A co s legislativou? Co třeba jednoduché tvrzení, že náklad, který je přepravován v Česku na vzdálenost delší než 200 km o hmotnosti větší než 10 tun, musí vždy na železnici? Znamenalo by to například, že po D1 nebudou jezdit kamiony z Prahy do Brna. To by se to na D1 opravovalo…

Vždycky přemýšlím, jestli se téhle široké veřejné diskuse ještě dožiju nebo s ní přijdou až nějaké další - moudřejší - generace?

0
Vytisknout
10830

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2018