"Nejkrásnější evropský sen se zhroutil"

30. 1. 2023

čas čtení 6 minut
Na jedné straně poděkování ukrajinského prezidenta za tanky Leopard 2 demonstruje znepokojivou důvěru v německou válečnou techniku. Na druhou stranu Volodymyr Zelenskij spoléhá na starou vojenskou moudrost, píše Dirk Schümer.

Německé tanky bojující proti ruským jednotkám na východě. Pro civilizované lidi to byla děsivá vize. Bez obrněných sil Wehrmachtu by SS a jejich pomocníci nemohli zabít miliony Židů ve východní Evropě. Americký historik Timothy Snyder popisuje, jak se z pobaltských států, Běloruska, části Rumunska, Polska a především Ukrajiny během 2. světové války mohly stát "krvavé země". Tentýž Timothy Snyder v roce 2023 patří mezi zastánce rychlého dodání německých tanků Leopard ukrajinské armádě.

Příslušné rozhodnutí Olafa Scholze a jeho vlády lze právem kritizovat jako váhavé, polovičaté a opožděné. Ale místo toho, aby si politici a média stěžovali na německou anachronickou válečnou fobii, mohli tento týden dobře reflektovat, že právě tento strašlivý axiom – nepoužívat vlastní zbraně za hranicemi – byl Němcům předepsán celým světem.

Věřit německé technologii?

Slova díků ukrajinského prezidenta za avizovanou dodávku dokazují dvě věci: Za prvé podivnou důvěru v německou válečnou techniku, která je často tak špatně udržovaná, že ji vojáci už neumějí obsluhovat. Mohl by průmyslový gigant ve střední Evropě, který se nedokáže bránit vykastrovaným Bundeswehrem, alespoň pomoci další ohrožené zemi? "Leoparda nepolíbíš" je název hollywoodské komedie z roku 1938 s Cary Grantem a Katharine Hepburnovou v hlavních rolích. Ať už jde o ženy v kožichu, velké kočky nebo tanky – název je jistě oprávněný.

Druhá lekce Leopard Dealu pochází z taktického výcviku jakékoli vojenské akademie: války jsou vždy ztraceny s taktikou, která vyhrála předchozí válku. Z tohoto pohledu by nám měl německý posun paradigmatu dát naději. Fronty se pohnuly a Německo také – s nezbytnou pomalostí. Zejména proto, že – kromě jistoty, že tentokrát jsou morálně na správné straně – došlo pro Němce oproti let 1941-45 k markantní změně: Tehdy byli Rusové spojenci Američanů; dnes jsme to my.

Po pohodlných desetiletích za studené války Pax Americana je odhodlání aktivně zasahovat do této války správné, pokud ne levné. Každý, koho z německé historické perspektivy bolí žaludek z účasti ve válce na Ukrajině, si může položit otázku: Žili byste raději pod americkým, nebo pod ruským režimem?

Všechny sny o tom, že tento antagonismus byl překonán ve prospěch třetí cesty evropské suverenity, byly touto válkou rozbity. Je hrozné vidět, že se lidé z historie nic nenaučí. Velkou vlasteneckou obrannou válku Rudé armády zvrátil Putin. A stejná taktika nechat nepřítele vykrvácet v zástupné válce, kterou kdysi použil Sovětský svaz na zdrcené Američany ve Vietnamu, se nyní pro Rusko stává neúspěchem.

V 60. a 70. letech 20. století uprchli američtí dezertéři do Skandinávie; dnes jsou to Rusové. Tehdy si Švédsko a Finsko prozíravě udržovaly ekvidistanci k USA, dnes panickou rychlostí usilují o členství v NATO. Takové lekce dějepisu se nehodí k antihistorii první generace, která nevyrůstala v reálném světě, ale na internetu. Digitální život ve skutečnosti spočívá v neustálém zpracovávání obrázků a textu na obrazovce. K digitálním dětem se však nedostane dost z toho, co byly dřívější generace schopny sdělit pomocí břidlicových tabulek a knih.

Podle průzkumu Národního ústavu pro dějiny 2. světové války téměř 60 % mladých lidí v Nizozemsku nevěří počtu obětí holocaustu. Mnoho mladých lidí, kteří byli ve třídě konfrontováni s fakty o deportacích Židů, německé okupaci a plynových komorách, hrůzu rychle popírá. Čtvrtina dotázaných je přesvědčena, že národní hrdinka Anne Franková nezemřela v koncentračním táboře.

Začarovaný kruh otupení

Zejména pro ostražitost vůči antisemitismu je to ohromující realita. Poslední lidé, kteří Annu Frankovou osobně znali, umírají a to, co měl její deník sdělovat, jako by zmizelo jako popel ve větru. Co by mohlo být příčinou této tuposti uprostřed oficiálního připomínání a státnické didaktiky? Jsou to teenageři z prostředí migrantů, kteří nechtějí mít nic společného se zločiny staré Evropy a raději démonizují Izrael jako zlou moc? Nebo se hrůza z Osvětimi nehodí do stylizovaného a aseptického světa Instagramu? Pilní badatelé najdou odpovědi. Že se jim ale podaří prolomit začarovaný kruh otupování je spíše nepravděpodobné.

Hitler, černovlasý smolař s chováním operetního komparsisty, usiloval o triumf blonďatých Němců po celém světě. Rozpor mezi tímto poselstvím a člověkem, který ho hlásal, měl jeho současníky zasáhnout stejně jako směšnost sportovního mistra ideologie v ústech handicapovaného Goebbelse nebo obézního Goeringa.

Kdyby Hitler vyhrál válku, obarvil by si za odměnu vlasy na árijský blond? To by se nelíbilo americké profesorce sociologie Tressie McMillanové Cottomové. Obarvené blond vlasy pro ni znamenají kulturní přivlastnění. Socioložka napsala, že ti, kdo uměle pomáhají odbarvovat vlasy, následují zavrženíhodný kult vládců a mládeže.

Ví rozčilená McMillanová Cottomová, kdo zpopularizoval blond barvu v západním světě? Byl to polský Žid, který musel wagnerovské zpěváky v Moskevské opeře stylizovat do plavých válečníků a jako emigrant si otevřel kadeřnický salon v pouštním městě Hollywoodu. Když tamní filmový průmysl potřeboval blonďaté bohyně pro první černobílé filmy, byl tam Maksymilian Factorowicz se svým hrncem platinové barvy. Je to nejstarší a zároveň nejpravdivější blonďatý vtip: Odstín Arish blond vymyslel Žid z Lodže, který se proslavil jako Max Factor coby "kosmetik hvězd".

Zdroj v němčině: ZDE

0
Vytisknout
8849

Diskuse

Obsah vydání | 1. 2. 2023