Mediální pokrytí vraždy Džamála Chášakdžího v Saúdské Arábii

"Jestliže 18 mužů zradilo Krále, těch dalších 30 miliónů nezradí."

22. 10. 2018

čas čtení 6 minut

Čtu si dneska útržky ze saúdských novin a sociálních sítí a musím se tomu smát, píše na Facebooku Martin Jaroš (dlouhodobě žijící v Kataru, pozn. redakce). Kysele smát. Jsou to hrozné hlody - ale než se k těm hlodům dostanu, tak dovolte malý příběh. Slibuju, že s tím souvisí!

Před časem jsem byl v Praze se skupinou přátel - Arabů z různých zemí od Jordánska po Omán. Šli jsme Celetnou ulicí. V jednu chvíli proti nám jel takový vousatý mlaďoch na kole. Ukázal jsem na něj a říkám jim: Vidíte toho chlapíka na bicyklu? To je náš ministr spravedlnosti. Moji arabští přátelé na mě zírali jak telata na nová vrata. Kdo jsi říkal, že to je? Já opakuju - ministr spravedlnosti. A oni tomu nemohli uvěřit. Mysleli si, že je lakuju - a docela bych řekl, že si to někteří myslí dodnes.

V jejich zemích totiž není možné jen tak spatřit Pelikána na kole, 30 centimetrů od vás, tak blízko, že byste mu mohli strčit deštník do drátů. V jejich zemích, když jede ministr, tak to znamená devět černých limuzín, okolo motorkádu, předem uzavřené silnice, policii, která hodí na všech křižovatkách červenou a která mává samopaly, aby vás ani nenapadlo se přiblížit. Setkání s "běžným lidem" samozřejmě existují, ale jsou to důkladně hlídaná PR cvičení. V Arábii - a hlavně v té Saúdské - je odstup mezi prostým civilem a vládou extrémní. Princ je skoro bůh - a všichni to tak berou.


Mimochodem, tohle je důležitá věc, která má i svoje vědecké jméno - říká se tomu power distance nebo česky "index vzdálenosti moci" a měří to, jak malý červíček jste proti svému vládci. Jsou země s ohromnou vzdáleností moci - třeba Indie nebo Malajsie, kde jste v zásadě hmyz v blátě pod zlatým trůnem velkého Šéfa. A na druhou stranu jsou země s minimální vzdáleností moci, třeba Island, kde občani očekávají, že prezident bude cestovat vedle nich v druhé třídě autobusu.

Česko je někde mezi, ale mnohem blíž k Islandu. Tenhle index vzdálenosti moci má dopad na celou psychologii země, zrcadlí se i ve stylu řízení firem, chování na ulici, v rodinách atd. atd. Někteří vědci tvrdí, že vzdálenost moci je dána podnebím - čím teplejší země, tím výš nad vámi vládce stojí - no prostě je to strašně zajímavé.

A teď ti Saúdi. Na tuhle vzdálenost moci jsem si vzpomněl, když jsem dneska ty vejšplechty četl. Ti občané absolutně a vážně stojí za svým vládcem - samozřejmě částečně proto, aby je někdo nepřišel rozčtvrtit, ale mnozí jistě proto, že tomu upřímně věří.

Takže jeden z nejpopulárnějších tweetů, co dneska obíhá po království, zní takto: "Jestliže 18 mužů zradilo Krále, těch dalších 30 miliónů nezradí." Což je geniální větička, když si všimnete - úplně zbavuje viny chudáka prince (ten byl zrazen 18 syčáky), a zároveň slibuje dokonalou loajalitu - my zbylí občané (30m) svého dobrého Vládce nezradíme.

Další typický názor, zachycený v článku pro Washington Post, zní asi takhle: "Musíme stát za svojí vládou. Naše země nás potřebuje víc než kdy jindy. Podporovat vládu je povinnost dobrého občana." K tomu se jedním dechem dodává, že proti nebohé Saúdské Arábii se spiknul celý svět - celý svět jede nenávistnou kampaň proti našemu vládci, a tedy i proti nám. Ostatně "je to kampaň" je už 2 týdny snad nejopakovanější slovní spojení na vládní stanici Al Arabíja.

Ti lidi v SA vůbec neřeší, jestli je normální, že 60letý baculatý chlapík vejde na konzulát, najednou se tam nad těmi razítky rozparádí, přecení svoje síly a vrhne se pěstmi na 15 rabiátů ze speciálních služeb, kteří s sebou úplně náhodou mají pilku na kosti. Tohle ti občané nevidí. Oni vidí to, že je zlý svět pomlouvá - a to je stmeluje. Do lži a sebeklamu.

A to je, přátelé, důvod, proč je ta země úplně v prdelce. Tahle mentalita je absolutně toxická a zabraňuje jakémukoli pokroku. Každý den si říkám, zlaté Česko. My možná máme v čele státu zlého, pomstychtivého dědka - to je na debatu. Ale to krásné je, že my o tom tu debatu MŮŽEME vést. My SMÍME říct, že je to pomstychtivý dědek. Dokud tohle smíme říct - a dokud to novináři můžou napsat, tak jsme jako země v pohodě. Jsme schopni korekce.

Takže na tohle bych si dával fakt bacha. Za ta léta tady na Blízkém východě jsem se stal naprosto fanatickým obráncem svobody slova - a zpochybňování mocipánů. Protože jak se o tyhle dvě věci necháte připravit, tak jsou z vás za pár let otroci - a ani o tom nevíte! Takže nenechme si nikým omezovat svobodu slova. Ani pod záminkou loajality či jiných vznešených ideálů. Neztotožňujme se s vládci - ani s těmi, co nám připadají úspěšní a sympatičtí. Nikdy nemějme pocit, že útok na ně je "kampaň" proti Dobru. Jo a za žádnou cenu neomezujme novináře ani jim nevyhrožujme. Ani ze srandy. Ani těm blbým (jakože takoví taky jsou). A bacha, přesně tyhle tendence se objevují i u našich vládců. Za žádnou cenu nepovolme.

Proto, pokud se dostanu do politiky, ode mě můžete očekávat radikální svobodu slova. Soukromí vlastníci ať si samozřejmě dělají, co chtějí. Ale stát ať neomezuje, nefiltruje, dokonce ani neoznačuje "fake news" (sorry) a nenechává si od občanů práskat. Svoboda.

0
Vytisknout
11089

Diskuse

Obsah vydání | 23. 10. 2018