Dopis Zemanovi: Navrhujeme vyznamenání pro Jana Rovenského

19. 10. 2018

čas čtení 9 minut

Kancelář prezidenta republiky
Hrad I. Nádvoří č.p.1
Hradčany
119 08 Praha 1

Praha 17. října 2018

Žádost o udělení státního vyznamenání bojovníkovi proti ekonomickým podvodníkům Janu Rovenskému

Vážený pane prezidente,

s povděkem jsme přijali informaci, že chcete odměňovat státním vyznamenáním bojovníky proti ekonomickým podvodníkům a šíbrům nebo - jak Vy sám trefně říkáte - zmr*ům. A správně jste vyhodnotil, že mnozí z těchto kontroverzních podnikatelů se pohybují právě v energetice. Přiznáváme ale, že trochu nechápeme, podle jakého klíče jste vybíral lidi, proti nimž se musí bojovat. Ve Vašem výčtu totiž až zoufale chybí bezskrupulózní a kontroverzní uhlobaron Pavel Tykač, známý také pod soudem odsouhlasenou přezdívkou Škůdce kapitálového trhu.

 

Osoba Pavla Tykače otravuje český demokratický prostor a místní podnikatelské prostředí již bezmála třicet let. Krachovaly kvůli němu banky i společnosti, vyvedl ohromný majetek z rukou státu do svých rukou, a mnoho let se snažil zničit město Horní Jiřetín, kde chtěl vyhnat zhruba 2300 místních lidí z jejich domovů. Lidé, kteří se stavějí do cesty jeho chamtivosti, jako jsou například vedoucí energetické kampaně Greenpeace ČR Jan Rovenský či starosta Horního Jiřetína Vladimír Buřt, si proto uznání zaslouží. Myslíme si, že teď je ten pravý čas jejich aktivity ocenit. Nemůžeme mluvit za pana Buřta, ale za sebe navrhujeme ještě dodatečně ocenit státním vyznamenáním Jana Rovenského.

Víme, že uzávěrka pro návrhy na státní vyznamenání uplynula již 31. července, ovšem v té době jsme pochopitelně netušili, že letošním leitmotivem státních vyznamenání bude boj proti ekonomickým zm*dům, a že toto kritérium bude splňovat i zaměstnanec Greenpeace ČR. Prosíme tedy o dodatečné zařazení Jana Rovenského mezi vyznamenané.

Pokud máte státní vyznamenání spočítaná a nemůžete si dovolit udělit jedno navíc, navrhujeme, abyste Jana Rovenského vyznamenal místo bývalé šéfky Energetického regulačního úřadu Aleny Vitáskové. Ve skutečnosti totiž proti žádným solárním baronům nebojovala, jen ve svém volném čase napsala science fiction knihu, kde se solárními barony bojovala jako hlavní hrdinka. Naopak, Jan Rovenský proti uhlobaronovi Pavlu Tykačovi bojuje tak aktivně, že žádný volný čas nemá, a proto také není schopný napsat vůbec nic. A navíc - vzhledem k tomu, že největším majitelem solárních parků, a tím pádem i solárním mafiánem v České republice, je firma ČEZ, jak jistě sám dobře víte, Jan Rovenský splňuje - na rozdíl od paní Vitáskové - i definici bojovníka proti solární mafii.

Jediný problém potom může nastat kvůli tomu, že si Jan Rovenský od Vás vyznamenání nemůže převzít, protože Vaše agresivní výpady proti našim spoluobčanům romského etnika, jsou v přímém rozporu s našimi základními hodnotami a přesvědčeními. Jsme jedna republika a jen když spolupracujeme, můžeme řešit naše společné problémy, ekologické nebo jiné. Každý může přispět k pozitivní změně. Ale hlavně: každý občan má právo na důstojnost a respekt.

Doufáme, že naši prosbu vyslyšíte, za své výroky se omluvíte a aktivity Pavla Tykače brzy veřejně odsoudíte.

S pozdravem

David Murphy,
Výkonný ředitel Greenpeace ČR

Příloha:
Přehled kontroverzních aktivit Pavla Tykače:

Padající banky: Peníze, které Pavel Tykač vydělal v první polovině 90. let dovozem výpočetní techniky, investoval do bankovního sektoru. V roce 1995 se pak účastnil vzniku volného společenství investorů kolem společnosti Motoinvest. Díky této společnosti získal Tykač podíly v různých českých bankách. V létě 1996 nakoupil akcie České spořitelny a žádal stát a další akcionáře, aby mu umožnili mít svého zástupce ve statutárních orgánech banky. Tím rozpoutal svou malou soukromou válku proti velkým bankovním ústavům.

Tykačovy banky financovaly dravé operace Motoinvestu, až se samy dostaly na hranici bankrotu. Například na Agrobanku musela být v roce 1996 kvůli nedostatku likvidity uvalena nucená správa a Česká národní banka do upadajícího finančního domu napumpovala kvůli klientům 20 miliard korun. Kreditní banka Plzeň a Ekoagrobanka zkrachovaly. Finanční skupina Motoinvest narychlo rozprodala svá aktiva a stáhla se z českého akciového trhu.

Škůdce kapitálového trhu: Nevybíravé Tykačovy způsoby v oboru finančnictví mu vynesly v médiích již tehdy nelichotivou přezdívku Škůdce kapitálového trhu. Tykač se kvůli ní dokonce soudil s časopisem Respekt, ale soud nevyhověl jeho žádosti, aby novinářům zakázal toto označení používat.

Bankéř a poradce politiků: Ze své pozice finančníka se Tykač snažil profitovat a jeho banky proto půjčovaly peníze politickým stranám. V roce 1995 se postaral o úvěr ve výši 15 milionů korun pro KDU-ČSL. V roce 1998 financoval naproti tomu sociální demokraty poskytnutím půjčky ve výši 19 milionů korun. Když byla ustavena vláda sociální demokracie, zastával Tykač post oficiálního poradce ministra financí Ivo Svobody. V létě 1999 byl Ivo Svoboda obžalován z podvodu a následně odsouzen k pěti letům odnětí svobody. Svoboda se tím stal jediným ministrem novodobých dějin České republiky, který skončil ve vězení.

CS Fondy: Tykačovo jméno je často spojováno s vytunelováním investičních CS Fondů, z nichž bylo podvodně vyvedeno 1,3 miliardy korun. Při krachu CS Fondů, které byly těsně před podvodem ovládané Tykačovou skupinou Motoinvest, přišlo několik tisíc investorů o své jmění. V březnu 1997 prodala skupina Motoinvest svůj podíl ve fondu kyperské společnosti Austel Enterprises Ltd. Ta ho okamžitě přeprodala ruské společnosti KosMos Ltd., jejíž nové představenstvo nakoupilo za veškerý nashromážděný kapitál téměř bezcenné akcie společnosti Drůbež Příšovice.

Kvůli podivným okolnostem prodeje byl Tykač v průběhu let 2006 až 2015 vyšetřován a policie se dvakrát pokusila zajistit jeho majetek. Základem vyšetřování bylo několik svědeckých výpovědí, které Tykače s kauzou spojovaly. Například několikrát odsouzený německý podvodník Klaus Peter Schimmelpfennig, který 1,23 miliardy korun z CS Fondů spravoval, v lednu 2012 coby svědek u soudu vypověděl, že na pokyny Tykače peníze rozdělil a převedl do dalších offshorových firem v Lichtenštejnsku, na Gibraltaru a v USA a proměnil je do cizích měn, aby je mohl následně převést zpět na obchodní základnu. Policie ukončila vyšetřování v březnu 2015 a navrhla Tykače obžalovat, Vrchní státní zastupitelství v Praze pak trestní stíhání v prosinci ukončilo.

Výhodný nákup dluhů: Pozornost policie si vysloužil i další obchod Pavla Tykače - tentokrát přímo se státem. V roce 2002 nakoupil prostřednictvím firmy EC Group od České konsolidační agentury pohledávky ve výši 38 miliard korun. Česká konsolidační agentura byla tzv. „Bad Bank“ českého státu, do které směřovaly problémové úvěry z doby privatizace po oddlužení velkých bank. Podle inspekce Nejvyššího kontrolního úřadu se Česká konsolidační agentura připravila zařazením některých pohledávek do prodeje o stovky milionů korun.

Majitel hořícího domu: Tykač koupil v pražských Vinohradech vilu Marie v sousedství oblíbeného parku Grébovka. Kvůli památkové ochraně ji však nemohl jednoduše přestavět. Vila poté dvakrát sama od sebe vyhořela, načež ji Tykač nechal bez řádného povolení zdemolovat. Místo někdejší slavné vily vyrostl masivní dům ze skla a betonu. Zbudování komplexu včetně terénních úprav vyšlo na astronomických 400 milionů korun, cena za celou nemovitost stoupá k polovině miliardy. Pavel Tykač s rodinou ovšem raději bydlí ve Švýcarsku.

Uhlobaron z Kypru: Od roku 2006 začal Tykač prostřednictvím své kyperské společnosti Indoverse Investment Limited podnikat v uhelné energetice. Nakoupil podíl ve společnosti Czech Coal - nástupní společnosti vytunelované Mostecké uhelné. Celý proces vyvedení firmy z majetku státu byl vysoce kontroverzní, vyšetřovala ho česká a švýcarská policie a několik vysoce postavených manažerů kvůli ní skončilo u soudu.

Tykač se se svou společností pokračoval v již probíhající dlouhodobé válce o cenu uhlí se společností ČEZ. Osm let trvající obchodní konflikt vyřešila právě až smlouva týkající se opcí na prodej elektrárny Počerady a dodávek uhlí z dolu Vršany společnosti ČEZ za garantovanou cenu. Do konfliktu se Tykač dostal i s energetickými společnostmi EPH (kvůli dodávkám uhlí do elektrárny Opatovice) a Sokolovská uhelná (podporoval minoritního akcionáře v jeho boji proti svým společníkům).

Tykač přejmenoval svou společnost Litvínovská uhelná na Severní energetickou a po mnoho let přes ni tlačil na prolomení územních ekologických limitů na dole ČSA, které by znamenalo zánik města Horní Jiřetín. Součástí této kampaně byla celá řada kontroverzních aktivit, včetně snahy manipulovat veřejné mínění prostřednictvím falešných internetových účtů a blogerských profilů.

0
Vytisknout
7658

Diskuse

Obsah vydání | 23. 10. 2018