Jak se příjetí statisíců uprchlíků Německu vyplatilo

30. 8. 2020

Před pěti lety, když do Evropy začalo přicházet stále více uprchlíků, německá kancléřka Angela Merkelová prohlásila, "To zvládneme." Kritikové tvrdili, že to byla její velká chyba. Jenže se ukázalo, že Merkelová měla pravdu, píše z Německa Philip Olterman.

Mohammad Hallak nalezl klíč k odemčení záhad své nové země, když si uvědomil, že je možné přepnout titulky na jeho účtu na Netflix na němčinu. Jednadvacetiletý Syřan z Aleppa si začal psát slova, která neznal, zvětšil svou slovní zásobu a rychle začal plynně mluvit německy. Loni udělal maturitu se známkou 1,5, byl to nejlepší výsledek z celého ročníku jeho školy.
 

Pět let po příchodu do Německa jako dětský uprchlík bez rodičů studuje nyní Hallak třetím semestrem počítačovou vědu na Vestfálské univerzitě a chce se stát podnikatelem v oboru IT. "Německo bylo vždycky mým cílem," říká se zpěvavým přízvukem dialektu údolí řeky Ruhr. "Vždycky jsem měl podivný pocit, že sem patřím."

Hallak samozřejmě není typický pro 1,7 milionu uprchlíků, kteří požádali o azyl v Německu v letech 2015-2019, čímž se Německo stalo zemí s druhým největším množstvím uprchlíků v obyvatelstvu. Někteří se německy dosud nenaučili a "jsou pasivní".

Avšak Hallak není zas tak netypický. Více než 10 000 lidí, kteří přišli od roku 2015 do Německa jako uprchlíci, se naučilo německy natolik, že měli možnost začít studovat na německé univerzitě. Více než polovina příchozích pracuje a platí daně. Více než 80 procent dětských uprchlíků a teenagerů mezi uprchlíky říká, že mají silný pocit loajality a příslušnosti k svým německým školám a jsou populární mezi svými spolužáky.

Přesto že proti příchodu uprchlíků protestovala německá ultrapravicová strana Alternative fuer Deutschland a jak Donald Trump, tak Nigel Farage prorokovali, že přijetím uprchlíku si nad sebou Merkelová vyřkla politický ortel a je to konec její politické kariéry, nic takového se nestalo, naopak.

Merkelová nyní předsedá největší německé ekonomice, její popularita je zpět tam, kde byla začátkem roku 2015 a popularita její strany, CDU, výrazně vzrostla v důsledku toho, jak si Německo poradilo s koronavirovou pandemií.

Strana AfD se mezitím nestala, jak předpovídal pravicový historik Niall Ferguson v únoru 2018, "druhou největší německou politickou stranou". Tato strana je přítomná ve spolkových parlamentech po celém Německu, zejména na území bývalé komunistické NDR. Avšak na federální úrovni je čtvrtá, ve volbách r. 2017 získala pouhých 12,7 procent a je obětí vnitrostranických rozbrojů poté, co imigrace a uprchlíci přestali být v Německu tématem.

Obava z džihádistického terorismu, který, jak se někteří obávali, imigrace přinese do střední Evropy, se v posledních letech rozplynula. Po sedmi útocích s islamistickými motivy v roce 2016, které vyvrcholily v prosinci 2016 tím, že útočník vjel v Berlíně vozidlem do vánočního trhu, už k žádným dalším útokům v posledních třech letech nedošlo.

Peter Neumann, odborník na terorismus z King's College v Londýně, vysvětluje, že ke kolapsu Islámského státu došlo rychleji, než jsme očekávali. "Je zjevné, že atraktivní nebyla jejich ideologie, ale jejich úspěch. A když ISIS přestala být úspěšná, přestala být atraktivní." Avšak velmi úspěšná byla také práce německých výzvědných služeb. Předem se jim podařilo od roku 2015 zlikvidovat 16 teroristických spiknutí s džihádistickým motivem.

Události léta roku 2015 zjevně zmobilizovaly a dále zradikalizovaly ultrapravicové extremistické kruhy v Německu, které útočily na ubytovny uprchlíků, podpalovaly je a vraždily prouprchlické politiky jako Walter Lübcke z CDU. Žádná jiná země v Evropě nezažila tolik vážných a smrtelných násilných útoků páchaných ultrapravicí v roce 2019 jako Německo.

Německý federální úřad trestního vyšetřování zaznamenal v letech 2014-2016 nárůst zločinnosti a spojil to s příchodem uprchlíků. Jenže k většině těchto trestných činů došlo v ubytovnách uprchlíků a když v roce 2017 Trump tvrdil, že "zločinnost v Německu stoupla, protože přijalo všechny ty ilegály", tou dobou počet trestných činů už klesal. V roce 2019 poklesl počet trestných činů zaznamenaných v Německu na minimum za celých posledních 18 let.

Ukázalo se, že postoj Německa v roce 2015 byl příliš optimistický v tom smyslu, že vláda Merkelové se domnívala, že bouřlivé události toho léta povedou k rychlé reformě tzv. Dublinského předpisu, podle něhož uprchlíci musejí zůstat v první zemi Evropské unie, do níž přijdou. Německo si myslelo, že všechny členské země EU přijmou systém kvót pro uprchlíky, protože to je férové, ale neumělo vysvětlit, jak by to fungovalo v praxi.

Namísto toho vláda Merkelové zahájila jednostranné kroky s cílem snížit počet uprchlíků přicházejících do Německa. Dohoda mezi Tureckem a EU o omezení nepravidelné migrace a o jejím nahrazení systémem integrace uprchlíků v Turecku drasticky v roce 2016 snížila počet uprchlíků přicházejících do Německa.

Němečtí zaměstnavatelé stále často nechtějí přijímat zahraniční kvalifikaci uprchlíků. Žadatelé o práci mají možnost zažádat o kurs ve svém oboru, avšak k tomu musejí být schopni mluvit plynně německy - což je často problémem pro dospělé lidi nad čtyřicet. Uprchlíci často pracují v nekvalifikovaných zaměstnáních, přestože mají daleko vyšší kvalifikaci. V důsledku toho byli postiženi pandemií: letos v květnu stoupl počet nezaměstnaných osob bez německého pasu v Berlíně v důsledku pandemie o 40 procent.

Mnoho expertů se domnívá, že integrační kurzy, které jsou pro uprchlíky v Německu povinné od roku 2005, jsou v současnosti k ničemu. Jsou zbytečnou překážkou pro lidi, kteří mají akademické kvalifikace, a nepomáhají těm, kteří třeba neumějí číst či psát. Avšak odborníci jsou optimističtí: "Německo dokáže být velmi pomalou zemí, plnou nudné byrokracie. Avšak umí se také poučit ze svých chyb a přijmout důsledky."

Od roku 2015 německý stát obrovskou měrou posílil svůj úřad pro udělování azylu, vytvořil tisíce míst pro koordinaci dobrovolníků, proměnil ubytovny pro uprchlíky v trvalé domovy a poskytl kvalifikaci specializovaným učitelům. "Je to úspěch, i když se to nikdo dosud neodváží takto říct nahlas."

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
7922

Diskuse

Obsah vydání | 1. 9. 2020