Taky pod rouškou koronaviru? (Nejen o Turecku v NATO a mimo EU)

28. 8. 2020 / Miloš Dokulil

 

Málem setrvale jako kdyby pokaždé byla vytčenou prioritou v médiích přednostně vždy jen jedna záležitost. Takže ve středu (26. 8.) nám v ČR nakonec přibylo 399 nově koronavirem postižených. (Samozřejmě není možné věnovat všem možným závažným námětům obdobnou pozornost. Mnohé potom nabobtnává k potenciální eskalaci „na místě samém“, bez přijatelné bdělosti kdekoliv jinde; ať již by šlo o prezidentskou volbu v Bělorusku, konkrétní dnešní situaci ve Velké Británii v souvislosti s brexitem a jen pomalu se uzdravujícím premiérem Johnsonem, anebo poslední případ střelby na černocha bílým policistou v USA končící ochromením zasaženého. Aniž takto postihneme třeba aktuální situaci lidí žijících v Hongkongu, či trvající těžební zásahy v amazonských pralesích.)

 

Ne že by bylo aktualitou, že do konce první světové války byla nemálo významným státem Evropy Osmanská říše, hraničící na Balkáně s Rakousko-Uherskem. Ovšem, za tu východní islámskou říši máme jako dědictví již sto let Turecko. Když se stal šéfem Turecka Ghazi Mustafa Kemal (později zvaný „Atatürk“, tj. „Otec Turků“), chtěl zvyklosti jeho obyvatel poevropštit. Dnešní turecký prezident, Recep Tayyip Erdogan, kromě jiného hledá naopak rozmanité cesty k ozvláštnění, ideovému, vojenskému, ekonomickému, a přímo svému osobnímu. (Mj. viz též, jakoby „na okraj“: Podle vzoru „Velkého Pána Turků“? a Původní Hagia Sofia – dnes opět místem muslimské modlitby?)

Pár znaků dnešního Turecka si oživme. Je členem NATO. (Taky s problematickými nákupy vojenské techniky v Rusku.) Nepatří do Evropské unie („EU“). Vojensky se výrazně angažuje třeba v Sýrii nebo v Libyi. Je patronem „Severokyperské turecké republiky“ (vzniknuvší roku 1983; bez mezinárodního uznání; jih ostrova patří Řecku).

V posledních několika letech se výrazně v různých přímořských oblastech zvýšil zájem nejen o možnost rybolovu, ale výrazně taky o možné nerostné bohatství na „přiléhajícím“ mořském dně; ať již jde třeba o severní či jižní pól, oblast Jihočínského moře, anebo o moře kolem Kypru. Nelze vyloučit závažné spory o legalizaci hospodářského využití míst, která nebyla už dřív začleněna pod státní a mezinárodně uznanou svrchovanost zainteresovaných politických a hospodářsky angažovaných subjektů.

Právě 12. srpna (tj. před dvěma týdny) došlo zatím k nejostřejším střetům mezi Tureckem a Řeckem ve sporných vodách kolem Kypru. (Jde zřejmě o perspektivní možnost těžby zemního plynu.) Oba státy jsou členy NATO od roku 1952. Řecko je navíc členem EU.

Jako nemůžeme předem vědět, kdy může vypuknout pandemie nějaké choroby, zrovna tak nemůžeme s jistotou předvídat mezistátní spory; ani jejich případné smírné řešení, o jiných nečekaných událostech nemluvě. (A už se v USA – jako dosud politické „jedničky“ v dnešním světě – blíží prezidentské klání mezi republikány a demokraty, s výzvou ke změně vládní politiky. Rusko – jako „dvojka“ během studené války v 2. polovině 20 století – má autoritativní vládu podezřelou teď z otravy opozičního politika. A ve Velké Británii – která byla nespornou ekonomicko-politickou „jedničkou“ ještě do 2. světové války – byla 22. 8. nalezena mrtvá a podvyživená Mercy Baguma s jednoročním ještě žijícím synkem, mající zažádáno o doklady k udělení azylu [když v té době neměla právo být zaměstnána]…)


0
Vytisknout
2429

Diskuse

Obsah vydání | 1. 9. 2020