Prezident selhal, jeho voliči ne!

24. 4. 2020 / Richard F. Vlasák

čas čtení 5 minut

 

Čas krizí tříbí charaktery, většina z nás obstála, až na jednu výjimku.

Lékaři odvážně léčí, sestřičky a pečovatelky příkladně pečují, policisté slouží a vojáci pomáhají, jak jim káže čest a povinnost občanská. Neziskovky, skauti a církve pomáhají jak mohou: od roznášek jídla až po duchovní útěchu, od dopisů seniorům až po výukové programy. Média veřejné služby nezklamala a i vláda, jak nejsem její fanoušek, celkem a až na pár chyb, zaslouží uznání, že nás z nejhoršího vysekala. Jen Miloš Zeman selhal. Už dříve jsem jej kritizoval, ale jeho jednání v krizi překročilo všechna očekávání.

 

Na začátku jsme dlouho o něm neslyšeli. Lidé, i vy jeho voliči, jste se právem ptali, kde je. Média nás jen informovala o papalášském chování jeho nejbližších spolupracovníků – o porušování karantény nebo o nedávno zabijačce v době, kdy se staří lidé bojí chodit na procházku. Miloš Zeman v rozkvětu sil by pány Nejedlého a Mynáře prostě vyhodil. Nyní mlčí, tedy souhlasí. Mlčel a neprovázel nás v nejtěžších chvílích jako prezident (z latinského předsedající), selhal.

Pak přišel jeho první projev. Nebyl určen vám, dámy a pánové, milí spoluobčané, ale režimu v Pekingu, jenž svou krátkozrakostí, nedostatečnými lékařskými i hygienickými opatřeními, prostým zamlčováním skutečností připravil statisíce vlastních občanů o život, zdraví a obživu. Skoupil zdravotnické pomůcky a pak je za miliardy prodával do Evropy nazpět. A tomuto režimu jsme v předklonu ústy svých představitelů, zejména prezidenta, za toto svinstvo lokajsky poděkovali. To mi svědomí nebere, ale rozum doplní, že šlo zase o oligarchy mající kšefty v nejlidnatější zemi světa a držící pod krkem ČSSD.

V tom projevu nepoděkoval nám všem za naši disciplinu, odvahu a obětavost pro druhé, jen řešil své „kšefty“. Nepoděkoval sestrám, prodavačkám ani dobrovolníkům. My občané i my lidé pomáhající jsme mu jedno.

Pak přišel druhý projev, velikonoční. Zjihlý prezident se na chvíli stal prezidentem a sám se divil, že je ještě lidskosti schopen. Ale ano, Bůh je láska (jak říká prezident citující nápis na pomníku Bible kralické odkazující na Janovy listy), ale od člověka po léta šířícího zapšklost, pomstychtivost nezní obdobná slova důvěryhodně.

Pak, předevčírem, zaútočil na naše soudnictví. Ponechme skurilní postavu někdejšího eléva Haló novin a nyní čerstvého katolíka (co by asi řekl Pavel Dostál?) stranou. Ovčáček mluví jménem prezidenta republiky a zpochybňuje rozhodnutí soudu, které upravilo právní rámec krizových opatření. Stojí zato připomenout, že před šarádami z 23. března varovala nejen pravicová opozice, ale i předseda ČSSD Jan Hamáček, který se svými ministry byl v menšině a ustoupil tlaku ANO, nebo i předseda odborů Josef Středula, označující právní kličkování ministryně Schillerové (na Ministerstvu financí i za Kalouska /sic!/) za chování podobné tzv. „šmejdům“.

Oč jde? Ústava naší republiky předpokládá, že naše práva a svobody lze omezit za krizového stavu pouze rozhodnutím vlády jako celku, nikoliv jednoho ministra. Jde o právnické chytračení? V žádném případě! Pravidla hry jsou tu od toho, aby chránila všechny účastníky dění. Nikdy bych si nemyslel, že budu souhlasit s Tomiem Okamurou, ale má pravdu, když říká, že vláda by měly být schopna „zprocesovat“ základní úkony svého počínání, tedy vládnutí samo.

Pokud tedy prezident republiky napadá Městský soud v Praze a vyloženě si vymýšlí, že rozsudek ohrožuje zdraví obyvatel, tak nejde jen „manipulaci“, ale i znedůvěryhodňování zákonných pravidel a poštvávání proti svobodě. Chová se jako pan Nejedlý, vykračující si po Praze místo karantény a pan Mynář, jen s tím rozdílem, že ohrožuje právní vědomí obyvatel a tím samou podstatu demokratického státu.

Ještě jinak – lékaři léčí, sestřičky pečují, učitelé učí, prodavačky prodávají, vojáci slouží, ale prezident republiky neplní své povinnosti (podepisovat dokumenty umí cvičená opice). Zato nemůžou jeho voliči, ale Miloš Zeman sám, který zrazuje svůj ústavní slib, ergo nemůže být soudnými lidmi považován za hlavu státu.

Zachovají se jeho voliči podle toho, nebo budou nadále slepě věřit svému“prezidentovi“ jako kdysi členové sekty v americkém Wisconsinu vykukovi, který lidem nalhal, že je zachrání před útokem ufonů? Pokud ano, mohou si za své jednání sami a potřebují pomoc psychiatra. Pokud ne, zbavme se toho trudného staříka na Hradě, ať nám i sobě dopřeje pokoje. Chybovat je lidské, ale libovat si v chybách bláznovství.

0
Vytisknout
11581

Diskuse

Obsah vydání | 28. 4. 2020